Srozuměti
Srozuměti, ěl, ěn, ění; srozumívati = rozumem poníti, věděti, co kdo chce říci, verstehen, begreifen; sobě = zmoudřeti, usmysliti, upamatovati se, sich eines an- deren besinnen, zu sich kommen. Jg. Tehdy ciesař s-měv, ssedl s koně; To uvedl jsem o bázni, aby bylo s-iníno, kterak naděje jest čekání budúcího blahoslavenstvie a ne- budúcí psoty. Hus II. 127., III. 158. (Tč.). — čím. A tiem rozumieš, že není rozumem osažený (Bůh). Hus II. 106. — odkud. Avšak i to mi vděčné a příjemné bylo, zvláště když jsem také odjinud s-měl, že jste se ve zdraví domů dostati ráčil. Žer. 339. — jak. Jakož jste pak onehdy šíře s-ěli. NB. Tč. 131. — komu, čemu. Sroz- uměl jsem mu, co chce. Ros. S. svým blu- dům (poznati je), V., D., nějaké řeči. D. Srozuměvše tomu všemu předsevzetí. Skl. I. 234. Těm věcem těžko bude snad s. Vš. Ty listy vám posýlám, jimž srozumíte. NB. Tč. 38., 28. — z čeho. Z toho dýmu sroz- uměl, že . . . V., Kom., J. tr. Jakož ste z prvnieho našeho psaní s-li. NB. Tč. 99. — o něčem. Troj., J. tr. — že. Srozuměl, že má jíti domů. Us. S-uměl jsem, že chceš preč. NB. Tč. 163., 210. A s-míš, že Bóh v sobě jest neosažený rozumem; A také s-míš, že obecně bojové jsú nespravedliví. Hus III. 106., I. 161. — sobě. V. Nesroz- umí-li sobě dnes a navrátí se k poslušenství. V. Jestli byste sobě sami neráčili chtíti s. Žer. 329. Jitie na počátce k večeři připlí- zením nenie libé, ale potom, když člověk s-mie sobě, bude jemu volné a tak i libé. Hus II. 258. — Br., Tkad. — se (sobě) s kým (= sobě tajně rozuměti; něco pod srozuměním dělati), sich heimlich mit ein- ander verstehen, sich einverstehen, einver- standen sein, sich mit Jemanden vernehmen, unter einer Decke liegen, zusammen sich verstehen. Jg. D., Ros -ses kým o co: o jistotu s účastníky. Ěd.