Stkvíti se
Stkvíti se (ze stvíti se a toto m. strb. svbtéti. Gb. III. 122.), stkvím, 3. osob. pl. stkví a stkvějí se, stkvi a stkvěj, stkvě a stkvěje (íc, ící a stkvoucí se), stkvěl (zastr. kstvěl), stkvění; stkvívati se = blyštiti se, třpytiti se, schimmern, glänzen, scheinen, leuchten, prunken, flinkern; patrným býti,
sich auszeichnen, glänzen. Jg. — abs. Jeho
tvář jako slunce se stkví. Leg. Stkví se
jako hvězda. — kde. Kameny na prstenech
se stkví. Kom. S. se na slunci. Leg. Před
někým se stkvíti. Leg. Na líciech ruměnci
skviechu. Jir. Anth. 1. 28. Na stěnách se s.
Hus I. 79. Tehdy spravedliví budú se sktvieti
jako sluncě v královstvie otcě svého. Hus I. 322., 323., III. 78. — čím (nad co, mezi čím, před čím). S. se světlostí jasnú. BO. Stkví se všemi barvami. Jel. Domy koberci a čalouny se stkví. Kom. S. se uměním, pobožností, bohatstvím, Ros., jménem slav- ným, Jg., dobrými skutky, Háj., ctnostmi (patrným býti). Br., Št. Zloduchové náčel- níci se vyššími dary nad jiné podřízence skvějí. Sš. II. 141. Stkvíti se šlechetnostmi. Št. Kn. š. 106. Zářmi stěny stkviechu. Kat. Drahým kamením se s. Bl. Gr. 227. Před lidmi biskupským rúchem stkvie se; Ač kto nestkvie sě svatými mravy; Kristus pán náš stkvie sě zvláštní milostí mezi syny lidskými, tociž mezi jinými svatými; Člově- čenstvie Kristovo nebeskú moci se stkvělo; Poškvrny a vrásky hriechu žádného nemáš, ale krású všech ctností se stkvieš; Ani sva- tými se stkvě mravy ani od žákovstva a od lidu povolán. Hus I. 397., 423., III 25., 68 , 72., 232. (Té.). — v čem. Chč. 305. V krásném rouše zlatem se s. Leg. Panna stkví se v kráse. Sš. Na němž (na obelisku) stkví se písmo v zlatém blesku. Sš. Odkad se stkvíš v potěše, když tě ruka rozkřeše? Sš. Bs. 37. Jen koralky brusin se u věnci stkvějí. Kká. Š. 89. Děvčata skvěla se ve své panenské kráse. Němc. S-íti se v rúše fioletném, BO., v zlatém oděnie. Alx. 1120. Neseděl jest pán na vozu zlatém v drahém zlatohlavé stkvě sě, ani jest vsědl na bujný kóň, ale na tichu osličku. Hus II. 126. Nad jiné stkvěl se životem svatým. Hus I. 462. (Tč.). — o čem. Kraj ten . . . skvěl se druhdy o zlatohlavě. Sš. Bs. 183. — proti čemu. Drahý kámen skví se proti paprslkům slunečným. Žal. — jak dlouho. Kteří učie jiné k spravedlnosti, jsúce dobře živi, budú sě s. na věky. Hus II. 10. - po čem. Vz Sieti se. — od čeho. Louky se od travin a kvítí stkví. Eus. S. se od drahého ka- mení, St. skl., od zlata. Leg., Výb. II. 49. S. se od drahých kamenů. Us. — Hus I. 79. — nad koho. On se nad ně stkvěl. Ráj. Vz S. se čím. — nad kým. Jeden nad druhým se stkvěl. Kom. Nad ním se světlá hvězda stkví. Pass.