StrachStrach, u, m., ze srch (sršeti),
t jest vsuto. 6b
. Hl. 121., 147. Strsl. strahl., koř. srh, vom Sträuben deR Haare,
t vsuto, r stupňováno v
ra. Mkl. B. 31
., 33.
S. =
cit nepříjemný, povstalý z přítomného nebezpečenství. Jg. S. je zvýšený stupeň bázně, když zlé, jehož se bojíme, již na nás dotírá anebo neodvrat- ným se jeví. S. N. S. = nepokoj mysli pro zlo buď skutečně buď jen domněle nás ohrožující
. Hý. Metus, die Furcht, Angst, der Schrecken. Hý. Náramný s. Dch
. S. pa- nický (=
nenadálé zděšení. Ve válce s Ti- tany Pan prý tak silně troubil na lasturu, že Titani domnívajíce se, že veliký obr na ně přichází, strachem utekli). Cimrhanzl. S
. náhlý (panický). Čsk. S. zimniční. Dch. V (u) velikém s-chu býti; s-ehem se po- hnouti, se třásti
, zblednouti, zmrtvěti, tr- nouti, dřevěněti, ztrnouti, zdřevěněti, se bouřiti, se kormoutiti, poraženu n. zkor- moucenu býti, mříti, při sobě nebyti, ztr- nulý; pro s
. nevěděti co dělati; přišel naň s.; náramný s
.; s-chem pojatu býti; kdožby při tom soudu neměl s-chu s bázní; s-chu někomu nahnati, s-chu nahnání; s. veliký udělati; s-chem naplniti; s. uvésti, pustiti na někoho; z kohož strach jde; s
. odložiti, složiti, odvrci; s-chu koho zbaviti, osvobo- diti; s komu odníti; se s-chem = bázlivě, s-chem odehnati (odstrašiti;; bez s-chu. V. Nebezpečenstvím bez s-chu vstříc jíti; Obr jest k s-chu. Kom
. Připadne na ně s.; zveličil jej k s-chu nepřátelům. Br
. S. dostávali,
lépe: s je jímal a p
. Km. S
. někomu činiti; Jímá ho str
ach; Je toho až s. (mnoho); S. ho po- chází ; Naskočila mu strachem husí kůže ; S. se naň plížil. Dch Nespravedlivý člověk od strachu zemírá
. Us. Tč. Ten člověk je ku s-chu (jde z něho s.). U Rychn. Msk. V libém ochrany tvé stínu beze s-chu od- počinu; Když bude na mne ďábel žalovat, tenkrát se budu strachem třást; A šel k tej najmladší dceři a vcházel v s-chu do dveří; Hrnek od hrachu, to je do strachu, to je tomu tak
. Sš
. P
. 68
., 70., 119
., 744. (Tč.). Veliký jej s. obide. Pass
. 412. S. všecken mimo sebe pustiti
. Sš
. L. 10
. Ďábel vy- pouští s., ale s. jeho plach jest; Ví, koho s-chem přitlumiti. Sš. Oa. 208., II. 140. (Hý.). Velikým s-chem nevěděl si jaké rady. Abr. z Gt. S
. byl na křesťanech. Vz Na. Aby jich s. odrazil, srdce u vieře upokojil. Hus II. 145. S
. po všem ležení, aniž kdo srdce měl zůstati a brániti se. V. S. na někom bývá. Bart. V nemoci a straše. ZN. Spadl s. na všecky lidi. BO. S. vykořeniti; Ku s-chu mi to jest. Jel. Napadl ho s.; s. míti; stra- chem dohnati
, odskočiti. D. S-chem chřad- nouti ; pouští ze sebe s.; Nebojíme se jich
, neb z nich nejde s. Sych. S. veliký na li- dech
, mezi lidmi, mezi lidem, v lidu. Ros. S. tvář jeho proměnil. Háj. S. mne obklíčil (obstoupil)
, když jsem od práva obeslán byl. Sych. V tom s-chu jsme se k pevnosti blí- žili
. Vrat. S. mezi lidem vznikl. Kram. Budu ti hned k službám
, mám z tebe strach (iro- nicky). Us
. Až je z toho s. Šm. Srdce naše s-chem ustávalo. Vrat
. S. omračný (ein pa- nischer Schr.). Rk
. S. udeři v Polany; s. z hrdl jich vyraze skřeky. Rkk
. S. mě za tebe bére (bojím se o tebe). Ms. asc. Spadni na ně bázeň a s. Moys. 16. Máua od s-chu podělané (= nebojím se)! Mor. Šd
. Že se bylo čemu s. strachem podívati. Bart. S. i jim by ze vsia lesa. Rkk
. 23. Se strachem vešel,
lépe: strachuje se vešel
. Pk. Jde mi z tebe strach, jako z pečeného vrabce (co z loň- ského sněhu; jako z krajíce chleba; co by mne blecha ukousla). Jg. Lb
. Vz Nebáti se. Horší s
. než sama bída. (Vz Kára)
. Kdo se s-chu bojí, nechoď do lesa. Ros. S
. má ve- liké oči (a nízký chvost. Tč.); S. se smrti rovná; S
. velká věc a smrť holé nezdraví; Kdo s chy mře (umírá), nezasluhuje na hřbi- tově místa (prdě mu odzvání); Z malého pána malý s. (vz Vyhrůžka); Pro strach ži- dovský (vz Výkřik)! Č
. Mnoho hluku, málo strachu. Dch. Kdo strachem umírá, tomu prdem vyzvánějí
. Ft. S
. z něho jde, tak je zarostlý — má vysázených pět vousů devíti řadami. Sk
. Má tolik s-chu, jak mladé prase (žádný)
. Slez. Tč. Strany
přísloví vz ještě:
Břitva, (krt, Dýchati tence, Houser, Hrách, Koleno, Krev, Měchýř, Oheň, Osyka, Řiť, Smrť, Srdce, Stín, Strelec, Vítr, Vydra, Zá- stěra a hlavně :
Bojácnosť, Leknutí. Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dvéře byly zavřeny, kdež byli učedlníci shromážděni pro s
. židovský. Jan 10. 19. Strach židovský (starý překlad če- ský
, teprv později: s. pro bázeň židů) =. strachování se židův (předmětný
gl.); kdyby tento gt
. někomu vadil, můžeme jinak říci: proto že se báli židův (= pro strach židův, židovský). Šm. S. hospodinův. Výb. I. 59
. — Pl.,
s-chy, s-chové. Jdou na něho strachy. Nejdou mi strachy z něho. Us. Pro strachy noční; Omladné ženy v své bolesti a po porození dítěte mají strachy, že sú velmě hnuly svým přirozením; Doktorové sv. písma, jenž s-chy od pravdy pobiehají a nesmějí jí mluviti. Hus III. 38.,
115.
, 1. 445
. To jsou s-chy! Strachové jsou prachové. Sš. L
. 208. Je ve s-chách (bojí se)
. U Rychn. Lidé s-chy utíkali. Jsou to jen s-chy na Lachy, das sind nur Schreckenberger.. Dch. S-ové (ter- rores) tvoji smútili mě
. Ž. w
it. 87
. 17. Vz předcházející přísloví: Kdo strachy atd. — S.
čeho. S. rozbití lodí. Kom. Pro strach krále; s. smrti od sebe pustiti
. Har. Pro s
. meče. Br. S. nouze. Jel
. Pro strach svých vrchních nic proti nám před se bráti ne- směli; Strachem smrti zmámeni byli. Brt. S. 2.
vd. 35., Har. II
. 84. Pro s
. Arabů (gt. obj.) puštěni jsme nebyli. Har. II. 84. Arci- biskup Miliče do žaláře vsadil, potom však
pro strach lidu zase vypustil. Prot. 18. Uro-
dí-li se dietě, strach mrtvého neb jinak ne-
zdařilého; Petr zapřel Krista pro s
. smrti.
Hus III. 269., II. 145. S. smrti zavrci. Jel.
Strachem smrti tak zmámeni byli, že, živ-li
jest čili mrtev, žádný nevěděl. Mitr. 112. Tou
řečí se kníže velice potěšil, s. smrti od sebe
pustil. Bar. I. 7
. S. nejistoty ho trápil. Dch.
S. smrti mne zjímá
. Kom
. S. nenávisti, zá-
visti, potupy atd
. V
. —
s akkus. S
. mě jest
velmi. S. mě odjeti (akkusat
. předmětu vněj-
šího). Brt. S
. 2. vd. 20. — S.
z čeho. Mám
z tebe
i\. Z malého pána malý strach. Brt. S.
2. vd. 61.
Strachovati se z čeho, tedy i: strach
z něčeho. —
S.
před čím; strachovati se
před čím, tedy i: strach před čím, ale
lépe:
s. čeho, cf.: lat. metus mortis, řec.
<t<aßo?
O-avárov, franc. erainte de la mort, it. timore
di morte; ale něm. die Furcht vor dem Tode.
Vz Ostrach (čeho, V.). Cf. S
. Hospodinóv
svatý
. Ž
. w
it. 18
. 10. — S.
oč. S
. o chle-
bíček; Pořád měli s. o zimu a nyní máme
mrazů dosť. Dch
. — S. (jest)
=jest se čeho
báti, es ist zu befürchten, zu besorgen, wer
weiss. Vz stran vazby:
Báti se. Jistě s.,
aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu
. Br. S., že
mne nepředěsíte. Br. S
., že na nás pomsta
dolehne. Ler. S., žeby stěžka kdo odtud
zdráv vyšel. Bart. S., že zví to král. Ben.
Strach, by slunce nesvítilo (na daremné po-
hrůžky tak se říká)! 0. Strach, by se nebe
nesbořilo (a skřivánky nepotlouklo. Vz Vy-
hrůžka)! Vz Nepatrný. C. Až se s. dívati
tomu. Smil v. 899. Strach, by mi rybníku
nevypálil! Ros
. Strach
, že ti to neučiním
(na naduté a mdlé rozkazy se říká). Jg
. —
S.
, personifikace (zosobnění)
. Kdo na moři býval, ten i Strach vídal. Pk. Strach vrahóm vyrazí z hrdel skřeky
. Rkk. 13. — S.
, a, m
., oscb. jm. Tk. IV. 642.