1. Sudí1.
Sudí, ího, m.
= soudce, der Richter. V
. Skloňovalo se takto. Sg. n. a v
. sudia (-ie), g. -ie, d
. -í, ak. -iu (-ie), lk
. = í, instr
. -iá (-ím); dual n., ak., v. sudí, gt. a lk. sudiú, dt. a instr. -iema; pl
. n. a vk. -ie, gt
. -í, dt. -iem, ak. -ie, lk.: -iech, instr
. -iemi. Tak skláněno i
paní (pania). Bž
. 107. Cf. Gb. Úv. 38. Nyní skloňuje se podlé
Dnešní, ale je-
li toto slovo určeno přívlastkem, sklo- ňuje se podlé Znamení: sudí, -ího, -ímu atd
.,
ale nejvyšší sudí, nejvyššího sudí, nejvyš- šímu sudí atd. Vz Brikcí
. Starosl. sadija (sadi-/-ja), judex. Mkl. B. 43., 46
. S. města, nejvyšší dvorský
, der Obersthofrichter, su- premus curiae regalis judex, dessen Juris- diktion die königl
. Mannen u. Lehen unter- geordnet waren, vz Gl. 325.), Tk
. III. 8., dvoru císařského, V-, horní, vrchní, Us., nejvyšší s. zemský (der Oberstlandrichter, supremus terrae judex, er hatte die ganze Gerichtsverhandlung zu leiten
, vz Gl. 325.), Tk. III
. 2
., Žer. Záp. II 190., Zříz. Ferd., nejvyšší s. království českého, Háj., Vš., nejvyšší krajinský s., Plk., nejvyšší dvorský s. manský. Er
. S
. menší, der Richter be m kleineren Landrechte, s. úzké rady, der Richter im engeren Rathe der Brüderunität. Gl. 326., Žer. Záp. II. 190
. Stolice sudieho. BO. Když člověk se jim za s-ho vystavuje
. Sš
. Ob. 169
. Však pán Ježíš neřekl jest kněžím: Jděte, buďte podkomoří, purkrabí
. sudí, kuchmistři, písaři. Hus III
. 247. Václav Puklice sudí u menších desk; A jsa sudím zapečetiv ty panské nálezy i jel preč; K ruce sudího; Jana, nižšího sudí. Půh. II. 33., 427., 516., 612. (Tč.).