SvačinaSvačina (zastr.
svatčina), svačinka, y, f. S.: unam messionem ad gentaculum alias do svačiny, eine Abgabe zur Bestreitung der J
ause (Püh. brn. 1459
. f. 53
.); urspr. vvol der Hochzeitssehm
auss. Cf. Sv
ak. —
S., die Nachhochzeit. Res. —
S. —
jídlo mezi obědem a večeří, die Jause. Ve Slov.:
odomáš, Dch
.,
olevrant, vovrant, uživna, užovna, havránka. Dbš. Máme pána, máme v černém baladráně, svačino nám nesce dat, me mo zhotíkáme (zutíkáme). Sš. P. 559. Svačina
bývá jen v létě, proto říkají žáda- jícím s-nu v čas jiný: Divoké husy s ní odletěly pryč. Na Moravě. Brt. Místy se nosí s. (chléb a kořalka) dopoledne mezi 9.— 11. hodinou pracujícímu lidu na pole. U Niklovic na Mor
. Ktk
. Kteří sedací život vedou
, od snídaní a s-y ať se zdržují. Kom. Zval mne na s-u. Ros. —
S. =
přestání od práce denní k večeru, der Feierabend. Na Slov. —
S. =
také čas, kdy se svačívá, říká se: o svačinách (je-li neděle n. svátek: o nešpořích). — S.
, vz Svaková.