ČesatiČesati. Cf. Mkl. Etym 35. —
co: višně, Št. Kn. š. 77., kámen (otesávati, hladiti). Hk. Byli by své záhuby nikdy nepykali věčné, jiežto nynie mnozí uši své češie. Troj. (Výb. II. 127.). —
koho. Maměnka ju č-la, do vrkůčka splétala; Dy mne ona češe, to krev ze mne teče. Sš. P. 436., 160. —
čím. Žulte vlasky č-la, č-la jich hřebe- nem. Sš. P. 439. Česáš se jeho hřebenem (máš ho ráda; tancuješ, jak on píská). Dvrský. —
odkud. Zdali s bodlivého dřievie fíky češí? Krist. 42. a. —
komu. Dy mi hlavu češe, to mi z ní krev teče. Sš. P. 160. —
kde. V niež (v zahradě) ovoce, róže budu č. Výb. II. 20.
Na trní nečeší fíkóv. ZN. —
kam. Kam to češeš (= běžíš) ? Us.
Česenek =
česnek. U Kraskova a j. Brnt-
Česeže. Vezmi strdi ruožené, česeže (= ce- zené) lot Orig.: collati mellis. Sal. 96. 4., 238.