Svízel
Svízel, e, m. a f.=svaz, das Band. Koř. vez, příp. -?l?. Mkl. B. 110. (Hý.). Vůle bez jakéhokoliv s-le svobodná. Kom. — V. — S., že svazuje srdce zármutkem atd., bída, nouze, psota, die Mühe, Strapaze, Noth, Mühseligkeit, der Jammer, das Elend. V. V bídách a svízelích bíti. Mám s ním ve- likou s. Ros. — S. v botanice, galium, das Labkraut. S. bahní, g. palustre, plchý, drsný, scabrum, syřišťový, verum, povázka, mollugo, lesní, silvaticum, sivý, glaucum, odrodilý, spurium, bařinný, uliginosum, hercinský, hercinium, severní, boreale, okrouhlolistý, rotundifolium, obtížný, inféstum, obecný (po- vázka, spona), aparine, alpský, alpestre. — S. voňavý, asperula odorata, wolriechender Waldmeister. — S., solenka nebo hromové koření n. hromový výstřelek, špargl, aspa- ragus officinalis, der Spargel. — Jg. Ct. Sch. II. 284., Čl. 95., Kk. 169., 170., FB. 49., Č1. Kv. 215., Slb. 484., Rstp. 841., 791., 838. — S. = hmyz na polích a v zahra- dách (brouci, žáby, hlísty, babky, ještěrky atd.). Mor. Mřk.