1. Svoboda
1. Svoboda, svoboděnka. Mkl. Etym. 332. a. S. osobní, immunitas personalis, věcná, i. realis, místní, i. localis. Šmb. S. básnická, Křn., uměleckého plodu, Dk., stěhování, Freizügigkeit, Dch., vůle, my- šlénky, svědomí. Us. S. jen tam možna jest, kde všichni účastníci společnosti jakékoli požívají stejných práv. Pal. Rdh. III. 62. Udržuj s-du svou a uznávej ji u jiných. Mus. 1887. 545. Chtěl-li by v městech praž- ských býti, toho má vůli a svobodu. 1532. Mus. Zboží přesladké s. Ezp. 2698. S. za jmění neb statek jest. Výb. II. 1281. S. jest puštěna všem k súdom ; Země česká je té svobody, že každý sám svú při móž vésti. Vš. Vždy strom svobody hned po vavřínu zkvítá. Kká. Td. 28. S. není s-dou, kde vina duši tíží. Sb. uč. S-dy nic dražšího není. Ezp. 2650. Pro svár a neshodu tratí lidé s-du. Hkš. Jsa na s-dě mysli o pří- hodě. Bž. Balcar položil Davidovi všecky peníze za ten dům a David jemu s-du uručil pod 36 kopami groši (= propuštění z právního svazku, kvitance). Urbár ostrav.