SvolitiSvoliti. —
abs. Svolující s činícím jed- nostejnou muku trpěti budou. Výb. II. 1430. —
čemu. Ať mé prosbě svolí. Leg. Mně. R. 21. —
co: berně (povoliti). Výb. II. 1263. —
se jak. Neb což se lidé svolé dobrovolně. Výb. I
. 966. —
se kde. Tam šťastně bojují, kde se všichni svolují. Lpř. —
se k čemu. K tomu jsme se s-li, že . . 1450. Sněm. praž. —
se oč. Přede všemi věcmi o to jsme se s-li. Br. Oč se sami s-lí, aby to drželi. Arch. VIII. 178. —
se nač. Kteříž se naň svolé. Výb. I. 967. —
se na čem. Bart. 131., Arch. VII. 279. —
se s kým. Aby otec svolil (smluvil) se s mateří. Výb. II. 1419. —
se o čem. O tom jsme se s-li. Bart. 84. O tom se s-li, aby jeho na krále vzeli. Výb. II.
838.