2. Česť2.
Česť, cti, (dříve gt. česti), cti, česť, v cti, ctí, ť. Gt. cti m. čsti (starší spisovatelé tak i psali. Bs.), vz čs. Česť pak
m. čet-ť,
t před
ť v
s. — Č. =
a) přednosť někomu od jiných daná. Ehre
, Vorzug. Věc cti se tý- kající. D. To je proti cti, se ctí (ctně). V. Pokládám sobě za velikou česť, že jste ke mně zavítali. Dělám si z toho česť.
Čest si beru, česť si dávám, šp. m. kladu si za č., pokládám si za česť; jest, bylo, bude mi ke cti; dovolím si navštíviti někoho. Os. Cf. Klásti si něco za hanbu. Kom. Dobude, dojde s tím cti. Velikou č. toho míti budeme. Troj. Veliká č., na královský banket pozván býti. L. Někomu č. činiti
, dáti. Největší č. a chválu dáti. V. Cti hodný. V. Cti milovník. Kom. Bohu č. vzdáti; Bohu ke cti a slávě. Br. Chválu a č. Bohu dáti. V. Bohu ke cti předkládají. Br. Mějte otce a matku v česť (ctěte je). St. skl. Ublížení na cti;
měšťan ze cti (vz Čestný); úraz, uražení na cti; nad ctí zapomenulý; někoho cti zbaviti, ze cti zloupiti. J. tr. Mají toho č. a chválu. Dal. Ten úrazu na své cti míti nemá. Vz Nářek. Er. U veliké cti býti; č. ztratiti; cti opět nabyti. Ta č. mi nepřináleží. Komu č., tomu č. (má býti dána, do chomouta nehodí se než sláma. Nebo: Komu č., tomu č.; pastu- chovi (pastýři) trouba (hůl).) = ustup, kdo komu povinen. Jg., Č., Lb. Kdo cti nemá, jinému jí nedá. Lb. Jedna č
. druhou stíhá; Chceš-li cti nabyti, nesmíš na jednom místě žíti; Lépe jest se ctí umříti, než s hanbou žíti; Tesť miluje česť a zeť dary. Pk. Chtěl tu methodu opět ke cti přivésti
šp.
m.: Chtěl jí opět váhy a platnosti dodati. Km. Nechval kmotře hodův, až z nich pojedeš se ctí domů. Pulk. Ne tomu č
., komu ji dáváme
, ale tomu, kdo ji dává. Božskou č. někomu proukazo- vati. D. Kdo č. rozdává, (tomu) téhož se dostává. Č
. Cti
(chvály) se nenajíš. Č. Ne- nechal na něm cti za halíř
. (Ulál ho, pohaněl. Vz stran přísloví: Hana.). Č. —
b) to, co přednosť a vážnosť působí, was Jemanden einen Vorzug, Ansehen gibt: a)
veřejný úřad, hodnosť, důstojnosť. Ke cti (k úřadu) přijíti, povýšenu býti, na nejvyšším stupni cti a slávy státi; K veliké cti někoho přivésti, povýšiti, jemu pomoci; Žádosť cti a pový- šení. V. Č
. někomu odníti. Pr. pr. Ze cti (z veliké cti a slávy, V
.) spadnouti, vypad- nouti (= úřad ztratiti). Cti a hodnosti dojdu
. D. Dej bože tomu č., kdo ji umí snést. Pk. Česť nravy (mravy) proměňává. Alx. — b
) Prokázaná šetrnosť skutkem, znamení vážno- sti. Ehre, thätliche Hochachtung. Někomu ke cti n. na č. něco činiti; č. jemu prouká- zati, prokázati, učiniti, dáti, vzdáti, ukázati (náležitou č.); velikou č. někomu dělati. V. Ke cti někomu něco učiniti. Chč. 300. Č. komu prokázati. Alx. Mou osobu ve cti měj. Er. P. 485. Poslední č
. proukázati (k hrobu doprovoditi). Kteří pro vlasť hrdla složili, č. se jim činí. Kom. Na č. něčí oběd dávati (jemu ke cti). L. Neníť prorok beze cti, než v své vlasti a v domě svém. Br
. Slouženo devět mší na česť jemu. Rkp. Ta kaple je ke cti svatému Klimentu posvěcena
. Háj. Kladúc na hromady na česť božcóm (oběti) Kat. 1212. — c
) Obecná vážnost, založená na zvláštních vlastnostech někoho. Allgemeine Hochachtung. Č. velikou míti. V. Ve cti býti. Po cti toužiti, bažiti, o č
. státi. Žádosť cti, dychti- vosť po cti. Po své cti jíti, kráčeti; chvály a cti vyhledávati, žádati. Po cti a chvále dychtiti, jíti, státi, mříti; hořeti žádostí cti a chvály. V. Cti chtivý, milovný, žádostivý. D. Všecko činiti pro č. a chválu. V. Ve cti někoho míti. V žádné cti někoho neměti. V. Chudoba cti netratí. Prov. Cesta ke cti. D. — Česť =
přednosť, vítězství. Sieg, Preis, Ehre. Jg. Často nad mnohem málo lidí česť vzalo. Dal. — d
) Dobré jméno mezi lidmi, dobrá po- věst, poctivost. Ehre, Ruf. Jg
. Na cti někomu utrhati, ublížiti, dotýkati ho, dotknouti na dobré cti, ze cti oloupiti. V. Utrhati cti (komu), ublížiti cti něčí. Na ublížení cti mluviti. Na dobrou č
. někomu sahati. Alx. 1109., V. Na cti uražený, dotknutý. Zjevný nářek cti. Bez pohanění a nářku cti
. V
. Loupežník cti lidské. V. Č. něčí zlehčiti. D
. Učinil jest nám zápis pod ctí a věrou. Rkp. Na svou č. a víru přiříci, slíbiti. V. Svou č. zastávati, zachovati, opatrovati, ztratiti. V. Na cti zmařilým, beze cti býti. Cti navrácení. D. Měl řeč tak hanlivou
, že na vás cti za peníz nezůstavil. Solf. Pomluvač ze cti loupí. Br. Člověk beze cti. V. Jest beze cti, co pes bez ocasu. Vz Nestyda. Lb. Pk. Velikou č. o sobě slyšeti. V. Na cti koho trestati
, ká- rati. L. To vám slouží ke cti; na č. dáti, držeti. Nt. Česť svou zvrátiti. Kat. 1676. Česť s rozkoší nesedí na jednom stole. Alx. 1099
. Česť ohraditi, die Ehre verwahren. Vz. Gl. 21. — e)
Poctivosť, mravopočestnosť, sluš- nosť. Ehre, Anstand. Jg. Pro č. něco učiniti (že to slušno). D. Č. a kázeň chovati, zacho- vati. V. — č. =
panenská nevinnosť. Ehre, Unschuld. Jg. Č. dívce odníti, vzíti; o č. ji připraviti
. Přišla o č
. Ze cti panenské ob- loupiti. V. -
c) Pronešení dobrého úsudku o jiných. Günstige Aeusserung über Andere, Ehre. Jg. Jedna č. druhou stíhá. — Č.,
do-
bročinění, jakožto důvod, šetrnosti. Ehre, Beweis der Achtung, Geschenk
. Jg. Ctí a darem dáti někomu něco (knihu). Sych. —
U kupcův. Přijmouti směnku pro česť. Rk. Den Wechsel honoriren. Reš. —
U vojínův. Č. komu činiti, praesentiren. Us. —
d). Či- tedlnosť cti, úsudku jiných o někom. Ehre, Gefühl für Ehre. Jg. Č. v těle míti. Cti prázdný. V. —
e) Č. =
úcta, banket na něčí česť. Ehren-, Gastmal. Jg. Prositi někoho na č. k sobě. L. Býti u koho na cti. L. —