2. Česť
2. Česť z čbt + tb. Gb. Hl. 107., Bž. 230. Cf. Mkl. Etym. 32. Č., honor. V MV. nepravá glossa. Pa. — Č. = přednosť atd. Žádajíc viece cti tohoto světa než cti věčné. Št. Kn. š. 143. Cti se nenajíš. Bž. exc. — Ad Č. = úřad atd. Více-li kdo po cti dychtí, tím méně jí hoden jest; Ten jest více vážen, kdo cti zasloužil a žádné nedosahuje, než ten, jenž č. má, a jí nezasluhuje. Exc. Kde jest odsúzen své cti na kterém právě, to sú neprovedli. NB. Tč. Člověk, když ve cti bieše. Ž. wit. 48. 3. Z chlapského řáda ni- koli ijednoho v česť nevoli. Anth. I. 3. vyd. 34. Česť nravy atd. Alx. H. v. 233. (HP. 65). C. manželská; Buoh dal jemu i jeho plemeni č. kněžskú; Ač jest n větší cti stav duchovní. Št. Kn. š. 85., 168., 177. Č. plodí rozum. Bž. Vz Světský. — Ad b) ß). Pro č. a chválu pána Boha. Mus. 1880. 160 Bohu na č. zpievati, pieti. Výb. II. 8., 9. Tobě v jich jmě č. činiece. Výb. II. 18. (Střelbou) někomu č. vzdáti. J. tr. Střílení pro č. Ib. Se ctí někoho někam donésti. Dal. 25. Komuž jste dlužní ctí, tomu č. dajte. Št. Kn. š. 111. — Ad b) = obecná vážnosť. Budeš míti č. u ludí, dobrý chýr o sebe. Na Slov.Tč. Č. světská. Alx. V. Mějte je v česť. Št. Kn. š. 114. Kněžie ve cti chodie z bohatstvie božieho, jemuž cti nečinie. Hus II. 186. Za č. a slávu hotov buď dáti i hlavu. Bž. exc. Starších i v Ta- tařích mají ve cti. Bž. exc. — Ad b) <ř) = dobré jméno atd. Aby to králi na č. bylo. Tjř. On jde na česť! Dch. Drahý poklad v světě jest, zachovati sobě č. Drahý klenot jest zachovalá č. Na cti někoho opatřiti. (Dal) list pode ctí a věrou. Půh. I. 178. C. svému rodu činiti. Dal. 164. Ktož po- hnán jest z nářku cti. Vš. Jir. 58. Já jich na cti nehanírn, ale svědomie toho nestrpím. NB. Tč. 49. Nežaluje ke mně o střiebro ani
o zlato, než žaluje ke mně a k mé cti a
k mému hrdlu. NB. Tč. 170. Jej pohlavko-
val a jeho na cti lúpil. NB. Tč. 229. Ctí a
věrou se zavázati, auf Treu u. Glauben sich
verpflichten. Václ. VII. O dotýkání se ctí
něčí ve starší době vz Jir. Zem. zř. 447.
O na cti opatření. Vz Sdl. Hr. II. 150., Cor.
jur. IV. 3. 406. Zapsal se pode ctí a věrou
že ... . Půh. I. 279. Pro č. jazyka svého
českého. Výb. II. 43. Č. ztratiti. Dal. 120.
Č. a dobrá pověsť mnoho na světě může
Bž. exc. Ztráta cti veliké neštěstí a se ctí
chudoba lehčí než hanoba. Hkš. By bylo
s mou ctí, učinil bych to rád. C. nad bo-
hactví. Madr. 104. — Ad b) 2. = poctivosť
atd. Na mou č., auf mein Ehrenwort! Čsk.
On není ani té cti, aby . . . Us. Je-li pocti-
vého zachování na své cti; Jest ve cti za-
chovaný. NB Tč. 92. — Ad c. = pronešení.
Odkud mi přišla tak veliká č. ? Hr. rk. 185.
A když jemu chcem č. vláští učiniti. Št.
Kn. š. 47. C. za č., služba za službu. Lpř.
— Č. = dobročinění. Koně mu ctí a darem
dáti se podvolil. BN. — Cf. S. N.