ČlánekČlánek řeči. Podmět a přísudek v rozsudku jmenují se články. Také: Absatz, oddělení řeči. Ros. —
Člen, das Geschlechtswort, lat. articulus. Clen jest původem
ukazovací zájmeno a má předmět jakožto
známý ozna- čovati.
Ve slovanských řečech nevyvinul se konsekventně. Stará slovanština má člen, který se na
konec
adjektiv (ne substantiv) připojuje a s nimi jedno slovo činí a který se zájmenem ukazovacím:
j (ji),
ja,
je (on, ona, ono) totožný jest. Tedy
óoędę uv&(jm7toí; mądrt člověka a: ô
óoąbi- äv&QM7TO madryj (i. e. madrbi) človeka; ale
a.v&(jo)7toq človeka a: ó
ävQ-QOMoi; také jen: človéki». Mkl. S. 124. Ostatní slovanské řeči shodují se se staroslov. a to tím více, čím starší památky jich před
očima máme. Vedlé toho utvořil se
napodo- bením něm. členu samostatný člen, ku př. na Slovinsku, v Lužici a
v Čechách, který co do zvuku totožný jest s ukazovacím zájmenem ,
ten'. Slov.: Ktiro kravo si drajši prodal, to pisano aľ to črno (Kterou krávu si dráže prodal, tu straku nebo tu černou)? Kopitár. Bůh jest ta nejvyšší moudrost'. Št. (Mkl. S. 127.)
. Vz Ten.
Přisvojovací adjektiva z pra- vidla členu ku konci nepřivěšují. Z ciesařova rozkázanie. Kat. 204
. Dceřinu odpověď. Pass. Na císařově dvoře. Pass. Tvář královu. Br. Který z těch obou učinil vůli otcovu? Br. K císařovu dvoru jíti. V. — Naproti tomu: za synem ciesařovým. Kat. 260. V rytýrovom zamku. Pov. 291
. Do rytýrovho zamku. Pov. 287. (Mkl. S. 131.). —
Adj. členem v zadu opatřená mají často význam
substantiv :
moudrý, hříšný. Mkl. S. 133
. — Vz
Přídavný. Článek = punkt, artikul, paragraf. Der Artikel. Č. víry, článkové víry. D. Č. vo- jenský. Jg.