TajitiTajiti, taj, taje (íc), il, en, ení;
tajívati, strslov. taiti, oceultare. Mkl. B. 437. T. =
skrýti, skrývati, bergen, geheim halten, ver- halten, hehlen, verstellen. —
abs. Povězte a net-te. NB. Tč. T-a sem, t-a, už tajiť nebudu, chystaj mamko peřiny, vydávať se budu. Sš. P. 427. —
co: svou mrzutosť. D. A ona to tajila
, ež (až) do pola přijela. Sš. P. 85. T. své milosr
dné skutky. BR. II. 26. a. —
co, se kde (
v čem,
na čem,
mezi čím,
před kým,
u čeho,
pod čím,
za čím).
Za dveřmi dech t. Ml
. Pokrytství v někte-
rých osobách se tajilo. Bart. T
. se v horách
.
GR. Tajila se v něm dech, když na to hle-
děl. Us. Sd
. Neroď toho před námi tajiti
.
Výb.
II. 492. Vězte, že sta tato dva bohy,
ježto se pod člověčí tváří tajíta
. Pass. 923.
Netajíme před vámi. Zer. Záp.
II. 163
. On
(Kristus) ráčil jest t. sě u vodách t. j. v po-
kušeních člověckých; Jméno jeho jest Kri-
stus, jenž se vykládá
pomazaný; kteréžto
jméno dřieve se v židovstvu tajilo, neb
jedné králové a kněžie a prorokové olejem
mazáni býváchu; Také za stěnú naší stal
jest, když jest tělesenstvie naše přijal
, pod
nímž se božstvie jeho jako za stěnu tajilo;
Tajiti se hřiechuov na zpovědi. Hus II. 148.,
III. 10., 29. (Tč. ). Že v písmě pod Halinou písmene tají se vyšší pravda; Co v podob- ných případech těžko t. se dá; A což te- prva platí o těch, kteří ve sv. zpovědi hlavní věc a okolnosť k úsudku o hříchu potřebnou tají aneb změňují. Sš. II. 51., Sk. 37., 55. (Hý. ). A vnitřnie mysl v sobě sě tajéc jemu zjevuje svá tajemstvie. Pass. 17
. (Hý. )
. Kteroužto moc, prve se v něm jako tající, mocnými skutky svými pronášel. BR. II. 212. b. V takém zabíjení tají se veliké nebezpečenstvie. Hus I. 157. Oni se v tom tajiti nemohou. St. skl. V
. 228. Dřieve u vieře sě tajieše. Výb
. I
. 298. T
. v
sobě dech, Us.; t-né nepřátelství. V. Oheň v popeli se tají
. I). Tají se často ve mdlém těle silná mysl. Jel. Nemůže se sídlo v pytli tajiti
. Prov. Tajiti něco
na srdci. V. Své umění i mezi sebou tají. Kram. Ti v městě mezi jinými se tajili
. Háj.
Před Vašností netajím, že.... Žer
. Toho všeho před ním tajili. Brt
. S. 3. vyd. 43. d. Před někým se v něčem tajiti. V
. — J
. tr
., KI. U jedné vdovy se tajil (skrýval). Leg
. Často
pod chatrným rouchem tají se moudrost!. Sych. Dech pod vodou t, (zadr- žovati). Ml
. — (
co)
kdy. Byla tak krásná, že se
při pohledu na ni člověku dech v prsou tajil. Us. Dch.
Mezi hodováním a pitím se mu tajili. BO. —
jak dlouho. A ona to tajila
od rána
do večera, Sš. P. 85. —
proč. Vyvrhle se jemu dvě hlize a on
jich tajil
pro dolejší hanbu. Let. 167
. —
s adv. Oči tvoji holubičie kromě toho, což sě vnitř tají (Pis. Šal. 4
. 1
. ). Hus III. 42. (Tč. ). — č
o k
e k
omu. Netaj nic k nám. St. ski. — (
se)
čeho (
kde). Kdo tají hříchu. Ben. V. Kšaftu kdo by tajil
. Kol
. 64. Toho všeho před ním tajili. Bl
. Ačkoli toho tajíš v srdci svém. Br. Budeš-li se svých hřie- chuov na zpovědi tajiti, Buohť je zjeví. Hus III. 184. Toho všeho před ním tajili. Bl. 60. Aniž viem, by kterých hřiechuov lidé viece tajili a tieže se jich zpoviedali. Hus I
. 194. Lži na něho skládali, skutky jeho dobré tlačili a jich tajili. Hus 1. 229. I jde před král toho taje". Výb. I. 240. —
co, se komu. Mnohý kámen tají se oku v mořské hlubině
. Hlas
. Ale ani tím se jim Pán tajiti nehodlá. Sš
. J. 95. Nic lékaři ne- tajiti. D. —
se s čím —
tajiti něco. S prav- dou se t. Sych., Ml, Dch. —
se čím. Po- chybnostmi svými se tajíte,
lépe: s pochyb- nostmi. Jg.