TítiTíti,
tati,
tnouti, tnu, tni, tna (ouc), tnul a ťal, ut a ťať, tnutí a tětí;
tínati, tínávati. Vz
m a
n a Píti (pnu)
. Títi jsouc složeno s předložkou v obec. mluvě v příčestí min. času mas. podržuje jen t: ut (m
.: uťal mu ruku (ale: utla, utlo). Jir. Sloves
tínati, tí- návati neužíváme,
leč
složených: přitínati, utínati atd. Strslov. tęti, tBną
, scindere, ar
. potBną,, pol. potne, pociąć; tBn aus tbm, řec.
tip-vo). Mkl. L. 27
., 42
. —
T. =
sek- nouti, einen Hieb geben o. versetzen, hauen;
způsobile něco dělati, mit Fertigkeit etwas machen. Jg. —
co, koho. Ťal mu poklonu (způsobile, rychle učinil). Jd., L. Ten ho ťal (= sekl, odbyl; ošidil). Ti mu dali, až ho ťali, jen že nekrvácel (chtíce mu uško- diti neprovedli toho). Prov. —
co, koho čím: sekerou, bičem, slovy. Us. —
po kom. Vepř po něm ťal. Us. Kočka po psu pa- zourem ťala
. Sych. —
kam čím: sekerou
do dřeva,
v dřevo
. Us
. Tys tomu tnul
pod kolena (—tys tomu dal)! U Příbora. Mtl. Bylo zjevno, že porok lehkomyslnosti ťal ho do živého. Kos. Ol. I. 242. Ťal ho do živého. Brt. S. 18. Ona ho (meč) vyjala, do svojiho ťala a to pro synečka, že ho milo- vala; Ťal první do něho (do dřeva), dřevo se pohnulo. Sš. P. 117., 144. —
se. Ten se ťal (uškodil si, dal si)! Us.