TlouciTlouci. Mkl. Etym 349. a., Šrc. 141. T. v dialektech (časov). Vz List. fil. 1892. 117. —
abs. Hřeší, jak by hromy tlúkly. Slov. Rr. MBš. —
čím (oč jak). Býk ohonem svým vztekle kolem sebe tluče. Vrch. Lev ocasem o zem tloukl. Us. Pdl. —
kam. Smrť již tluče (klepe)
na dvéře. Tkč. —
kde. Tluče se
tu už týden (zdr- žuje se). Brt. D. 278. Krev jala se jí
ve všech žilách t. živěji. Osv. I. 380. Často poctivé srdce
pod ošumělým kabátem tluče. Pdl. Slavík
při Dunaji tluče. Hdk. —
komu proč. Srdce mi rozkoší tluče, Us. Pdl., obavou. Osv. I. 379. —
jak. Srdce mé po- čalo silněji tlouci. Hrts. —
se kam. Bůh k netlučícím sám se tluče. Kom. Lab. 119. 504