UčeníUčení, n., vz Učiti =
konání učícího, das Lehren. U. bráti, Belehrung annehmen. Dch. Při u. čtení užíval...
lépe: vyučuje čísti užíval.
.. Vz Abstrakta. Km. Ale kterak to bude, zmořie-li všichnu tu kněží ? kto ostane tomu lidu k učení? A k tomu u. zavázáni sú biskupové a faráři pod več- ným zatracením; Kázáním neb u-ním mohl by odraziti člověka od hřiechu
. Hus II. 172., 270
., I
. 457. (Tč. ). Připojovati se musí k u. kázeň
. Kom
. Učením dětí se živiti. Us. Do učení jíti, choditi. D. Musí od u.
dáti (když kdo v začátku škodu béře. Vz Škoda. ) Č
. — U., zvl. u řemeslníkův ta doba, po kterou se učiti mají, než dostanou za vy- učenou, die Lehre
. S. N. K někomu do u. choditi; z u. se dostatí. Sych
. Do u
., na u. někoho dáti, vzíti; z u. vypovědíti. Us
. Na u. u někoho býti (na vycvičenou; cvik, cvičení u někoho bráti; ve cvičení býti, cvičiti se u nikoho k čemu, v čem)
. D., Nz. Někoho do u. dáti, do u. přijati, v u. býti; v u při svém mistru trvati; po vy- učení; z u. propustiti; plat za u., za vy- učení: rok u.; prominutí jednoho roku v u.; léta jeho u. vyšla. Šp. Jít na u. — trpět umučení. Lb. —
U. =
pravda n. domnění o něčem slovy pronesené, Jg.,
souhrn pravd,
předpisů atd., činících do hromady nějaký
celek, nauka, die Lehre. U
. o trojici božské.
S. N., Ž. wit
. Deut
. 2. U
. křesťanské; učení
chápati; bludné a svodné u
. V. U
. nové.
To u
. od něho pochází. Ros. U. o putování
duše. Kram. U. o ctnosti
, D., o mravech
(mravné), o bozích, o povětří, Us., počtův,
Aqu., mathematické, Kom
., jazyka
. V tomto
u. jest stránka vzdělávací; Drsnatá skořepa
nového u. Dch. Nebylo rozdílu mezi vyšším
tajným u-ním a mezi učením sprostým. Sš
.
Sk
. 236 U proroků falešných
. BR. II
. 1. —
U. =
umění, die Kenntniss. Kunst. U. na- bývati
. V
. Umělý všeho svobodného učení. Troj. —
U. =
učení-se, zvl. literní, studium, das Lernen, Studiren
, Studium. Ž. wit. 13
. 1
. Nejsemť i jeden mistr
, ačť sem byl ztrávil v učení prvá létá své mladosti; Bývají ná- božní dobří lidé, jižto z srdce milují Boha a nejsú u. velikého. Hš. exc. Bezděčné u. nebývá zdárné; na u
. se dáti; mysl k u
. přiložiti; nechati u., pustiti u. nebo od u
., zavrci u. V. Pokoj k u. Kom. Jíti na u. Jest
. na u
. v Olomouci, Sych., v Praze. Ros. Svoboda u. Šm. U
. mu dobře nejde; Má mnoho u., viel zu lernen; Cvičení — nej- lepší učení, Uibung macht den Meister. Dch
. Maje mnoho jiného činiti, nemohu na u. mysliti
. U. -se čemu. Šp. Bedlivosť v u zo- střuje vtip zatupený; V u. je noc žákům na pomoc; Skrz pilné u
. umění nabudeš; Tam je slabé u., kde pokoj není. Us. Tč. Co pak práce v u, ano paměť biedná; U. sě od viery počíná; Otec hřeší dada dítě na u
., aby bylo světu vzácno. Hus I. 293., 383
., 476
. Pán lidi pyšné a zlostné odsýlá na u. k dětem. BR. II. 79. a
. U
. mu nevoní. Vz Lenoch
. Lb
. —
U. =
učivo, die Schul- requisiten, sachen
. Školák zapomněl ve škole své u. Us. Dch
. —
U. =
učiliště, die Lehr- anstalt. Vysoké u. (kollej); professoři v u. pražském. V. U. filosofické. Sedl. Vysoké u. = universita, die Hochschule, Universität. I z Němec přicházeli mužové vědychtiví na u. do Prahy. Ddk. VI. 211. (Tč. ).
Vz S
. N., Tk. II. 10., 15., III. 269. —284., 589., 606
. —610., 612. —613., IV
. 9, 473., 688
.