ÚhorÚhor, u,
úhorek, rku,
úhoreček, čku, m
. =
rolí, která se zoraná k druhému roku nechává, příloh, úlehle, der Brackaeker, die Brache, das Ruhefeld
. Ros. Ú. = pole, které rok neb více roků neoséváme, ale často vzděláváme, Brache, f. Úhor v užším smyslu č. čistý úhor,
úplný úhor, černý úhor, reine Brache, vollständige Brache, schwarze Brache.
Neúplný úhor, poloviční úhor = pole na podzim (po sklizni) nevzdělané, jehož pou- žíváme buď do jara, ale obyčejně až do měsíce června neb do července jako past- viště. Na jaře neb v létě (v červnu, v čer- venci) počínáme tento ú. vzdělávati a při- pravujeme a pohnojujeme jej k ozimu. Orby následují, možno-li rychle za sebou. Die Hegebrache, halbe Brache. Uhor kyprý ro- zeznává se od polovičního úhoru tím, že se posévá semenem bílého jetele, bojinku atd. a jest tedy uměle založeným pastviskem. Volíme-li pro kyprý úhor červený jetel s travami, stává se v prvním roce po za- setí), že rostliny sečeme
. Mürbe Brache, Dreeschbrache.
Stává se, že při trojhonném hospodaření úhořiti se přestává a že trať úhorová k pěstování zemáků, řepy, hrachu atd. ano i jetele určena bývá. Takovou trať jmenujeme
zeleným č. osetým úhorem, ač- koliv jmenovati se tak nemá
. Besömmerte Brache, Grünbrache. Hrubá brázda na zimu č. úhor
přes zimu. Před zimou se pole co možná hluboko zoře a zůstane v tom stavu přes zimu ležeti. Die Winterbrache. Štyry koně v úhoře, žaden s něma neoře; Kerá není poctivá, ta je jak charba modrá, co na úhoře sedá. Sš P. 712., 779. Pole úhorem leží. Us
. Pod ú
. orati (úhořiti). Bern. Ú-ry orati = první orba polí těch, na které se ozimní obilí seti má. Us.
Pastva na ú-ru (úhorová, úhořili). J. tr. Voli, voli, sivé voli, poženěm vás naj úhory na zelené. Sš
. P
. 503. Pásal Janko voly na zelenom úhorí. Sl. ps. Tč.
Úhor ladem leží; ú-ry jaří za- seti.
Šp.
Ta bylina ú.
si libuje
. V
. Sedí vrána na ú-ře (špatnou má živnosť)
. Ros. Vz S
. N., Schd
. II. 240., Kk. 63
. —
U-ry dělati = trní a chrastí vypalovati a tak zemi dříve neúrodnou k orbě připravovati. Ve Slez. Tč
. — Ú., vrchol, jugum. (On) po úhoru té strany hory chodieše (per jugum). Jir. exc.