Utočiti
Utočiti, il, en, ení; utáčeti, el, en, ení; utočovati = točením odděliti, ukroutiti, ab- drehen, abwinden; točením pryč vzíti, ab- zapfen, abziehen; točením učiniti, durch's Drehen verfertigen, abdrehen, drehen; na soustruhu udělati, abdrechseln; moci stočiti, im Stande sein zu drehen. Jg. — co (čím): hřebík kleštěmi. Us. Dvě pinty vína u. Us. — čeho čím. Jakž bych svého vraha krvi (gt. sg. ) utočil silnú ranú mého meče. Alx. V. v. 171. — čeho. Jakž bych já svój koň okročil, svého vraha krvi utočil. Alx. V. v. 170. — komu, čeho kam. Utočil nám vína (čásť) do sklenice. — čeho odkud. Až kopie z srdce krve utočie. Alx. V. v. 1517. (HP. 37). — co kde komu (z čeho): sobě oprátku, někomu kolečko na soustruhu. Provaz z příze někomu u. Dvě kron. — se kde: v kole, v tanci. Us. Tč.