Vdání
Vdání, n., vzdání = jistý způsob obapol- ného založení a zavázání-se soupeřů před soudem k zaplacení zeměpánu a úřadníkům jeho peněžité pokuty od toho, jehož pře by na soudu nespravedlivá shledána byla (vadium, traditio, assignatio, poena vallata). Výb. I. 129. Vz Kn. rož. §. 247, —291., Gl. 355. —357., Jir. Slov. pr., Jir. Rozpravy, Mus. 1844. 384. a 391., Kn. drn. LXIX. V. před odpovědí (v. po póhoně); v. bez pó- honné řeči (v. bez práva, v. na komorníka);
v. v šíju. Vz Gl. 356. V. o ohřeb i o šíju.
Exc. — V. = vydání za muže, die Verehe-
lichung. V. dcery mnoho jej stálo. Jg. — V. a vdání-se = jití za muže, die Heirath. V. za krále. Jel. Na v. = zletilá. V., Kom. Věk k v. hodný. Troj. Má dceru na v. Brt. P. 132., Er. P. 505. Takové nejsou ještě na v., aniž v luože Krista krále vjíti hodny jsú. Hus III. 76. Sněhu netřeba sklízeti a děvčatům netřeba raditi ke v. Kda.