Věnec
Věnec Věnček, gt. věnečku. Krnd. 80. b., 79. a. Cf. Zbrt. 292., Kram. Slov., Mkl. Etym. 389. a. V. vítězoslavný, Sieges-, slávy, Ruhmes-, olivový, zlatý, Lpř., mon- stranční, rakevní. Hnoj. 276. Však ty dlouho zelený vínek nositi nebudeš (brzy se vdáš); Však mně ještě nepletou věnec (nebudu se ještě vdávati). Šml. Kdo chce pro peníze babu, výprask mu dát, ni věnec. Slez. Šd. Nechodila dlouho pod věncem, svést dala se tím cizím mládencem. Nrd. Čo som za- miloval, co chodím k dievčině, celý svet hovorí, že jej krása hynie, že nový, růžový věnček jej na klíně. Pepk. II. 55. Byl v. zeleny a včilej je černy, ach jakej on do- šel škaredej proměny; Můj vínečku fijalový, vila sem ťa šubajkovi, vila sem ťa helekaja, rozplétám tě naříkaja. Sš. P. 296., 440. Budem já ti k vínku síhat (na nevinnosť). Brt. N. p. II. 38. Není-li nevěsta poctivou pannou, praví se, že má věneček z pro- vísla, ze suchého jalovca. Slez. Šd , VSlz. I. 185. V. slaměný patří nevěstě nepoctivé. Us. Kšť. Zahodil v. do trní (když se mladší před staršími ožení n. vdá). U Kr. Hrad. Kšť. Věneček Helenčin (ze lnu. Hrstka lnu nechá se na poli, splete se v rulík a stočí se u věneček a přikryje kamenem). Mor. Brt. — Hádanka: Kroucený, svázaný, o svadbě skáče. Km. 1886. 752. — V. Vy- hrávati vínky = hráti nevěstě večer před svatbou. Mor. Brt. — V. lesů. Mcha. Temný borů v ; Modrý v. hor. Čch. Bs. 68 a Mch. 50. — V. znělkový. Dk. Poet. 446. — V. kola, Radkranz. Kola železničných vozů mají v. kuželovité. NA. IV. 196. — V. = klenba nad otvory kamen v sednici. NZ. I. 347. — V., ammonites, zkamenělina. Frč. G. 120. — V. ve hře v kuželky (zůstane-li státi jen král).