VěníkVěník, u,
věníček, čku, m. =
větvička plná květu n. ovoce, ein Stengel o. Zweig, Büschel, Busch voll Blüthen o. Früchte. Utrhl mu v. třešní
. Us. Dch. —
V. =
kytka z listu atd., Büschel, Bündel von Laub, Blumen, sertum. BO. Eva udělala si věník z větví listnatého a jím zakryla hanbu. Solf.
Protož udělali sú sobě (Eva a Adam) v-ky, jakož die písmo (Gen. 3. ). Hus I. 202
. V
. jim dal, aby hanbu přikryli a kožíšek, aby před zimú sě ohradili, Ib
. II. 19. A ode- vřieny sú oči obú a poznali sú, že jsú nazí a udělali sú sobě z listí fíkového v-ky. Hus II. 429
. Umí v-ky dělati (výmluvy, zástěry strojiti). Vz Výmluva
. Č
. Věci o něm vy- právěli
, jimiž přístěry a věníky vadám svo- jim přičíněli. Vz Přístěra. Sš. Sk 70. —
V. =
vícha, věchet. Brt. V. k drhnutí těla
v lazebnách. Pk. —
V. =
vrchol, palička,
das Schopfende eines Baumes. D. —
V. =vícha, znamení prodeje piva n. vína. Ros. —
V. =
košile dětem v sadu z kalhot čouha- jící. Ten má věník! Chodí s věníkem. U N. Kdyně. Rgl
.