Veřeje
Veřeje, e, f. od vr v zavříti, Gb. Hl. 146. Bž. 45.; vr = točiti. Bž. 226. Veřeje, křídlo u dveří, der Thor-, Thürflügel. V. mosazné vrzaly na stežejích zazerzavělých. Sych. — V. = sloupy, postranice u dveří, na kterých
přivěšeny jsou dvéře, der Thürstock, die
Pfoste, Thürpfoste. U kostelních dveří ve-
řeje vyrazil. Štelc. Vyvrátil obě bráně i
s veřejemi (postes). BO. Jichžto v. krví po-
mazány byly. V. — Br., Jel., J. tr. — V.
svrchní = podvoj, die obere Thürpfoste. — V. = vůbec tolik co dvéře, die Thür, das
Thor. Spatřuji vlasť nebeskou, k jejímž ve-
řejím mne již přivedl vůdce můj. Kom. Od
desk zemských má komorníka vzieti a po-
slati k veřejím toho, ktož to dědictví KMtí
pryč dané a provolané drží a komorník má
to témuž držiteli oznámiti, že jest provoláno.
Vš. Jir. 24. Vz více v Gl. 359. Když ko-
morník od úřadu zemského vedlé práva a
nálezu k veřejiem jede, má dáno býti od
toho 17 grošův. Vš. Jir. 400. Dání věděti
k veřejiem. Vš. Jir. 24. Vz Veřeji, Komorník.
V. u Římanův a Řeků, vz Vlšk. 77. 187. — V. = čep, na němž se dvéře otvírají, stěžeje, cardines, die Spill. Bibl., Ros.