Vídeň, dně, f., zastr. Viedně, ě, f., za- kládá se na jméně cizím rodu ženského, die Wieden. Gb. v Listech filol. 1880. 114.; na Slov., Mor. a ve Slez. Vídeň, dňa, m. Tč. Strčes. tvar Viedně má se k pozdějšímu
tvaru Vídeň jako puščě k poušť, země
k zem, správcě ku správce. Gb. ib. Sg.
nom. Vyednye v Mst. v. 147. V., Vienna,
Vindobona, Wien, hl. mě. Rakouska v Dol-
ních Rakousích. Vz více v S. N. Moravští
hoši říkávají německým, aby vyslovili: Moja
matka je z Vídňa, ti pak vyslovují: sviňa.
Tč. Ješčet jsú poslové moji u Viedni a já
žádné odpovědi nemám; Vědětiť dávám, žeť
sem p. Děpoltovi poručil, aby u Viedni
kúpil, což muož najdrahnějšieho peněz při
tom nelituje. Arch. IV. 7., 16. (Šd. ). I ve
Vídni lidé bídní. Prov. Jg., Č., Tč., Šd.
I ve Vídni mají zuby. Hlš. — V., dňa, m.,
Wien, Klein-Wien, ves u Vel. Meziříčí. Tč.
Dyba ja věděla, že jich z hrobu zvihnu,
nosila bych hlinu od Těšina k Vidňu. Sš.
P. 491. — Vídeňák, Vídňan, Vídeňan, a,
m., der Wiener-. — Vídeňka, Vídeňačka,
Vídňanka, Vídeňanka, y, f., die Wienerin. —
Vídeňský, Wiener-. V. (mince nová), pásmo,
pískovec. Bř. N. 268., 246. V. ulice, Wiener-
gasse, předměstí v Brně; předměstí, Wiener
Vorstadt, v Budějovicích a v Plzni. V. kon-
gress či sjezd, les, mír. Vz S. N. Cf. Tf. 8.,
40., 47., Tk. I. 628., II. 552., III. 662., IV.
744. V. měšťan. V. i. e. peníz. Krejcar má
4 v-ské. V. řízky (po vídeňsku), Wiener
Schnitzel. Dch. Hýlečku Hurákovské, zahré
mně za vídenský (? kr. ); počké mně do
novýho, já nemám hotovýho. Sš. P. 616.
Javorina sa skládá veskrz z v-ho čili karpat-
ského pieskovce. Let. sl. VIII. 1. 5. V-ská
hora, Kahlenberg. Cf. Holajka. Šd. Nejsem
dlužen ani v-ho = nic; Vydal sem se do
v-ho (= vydal jsem všecky peníze). Us.
Džl. Nemám ani v-ho. Us. Sd. Že jsú oni
ten purkrecht ne na v-ské, ale na horské
peníze kupovali od Jiříka (cf. Horský =
kutnohorský); Kupitel peněz nemaje pod-
volil se z núze a z mošenie, aby mu dále
pohověl, že mu penězy v-skými třetí pe-
nieze platiti chce. NB. Tč. 29., 153. Na
zimu sto včel za v-ský, na jaře za krejcar.
Us. Šd. Kde v-ský cinká, otvírají se všecky
dvéře. Prov. Tč. Jest na v-ský jako čert
na hříšnou duši. Tomu by u zadku v-ský
neukroutil. Vz Lakomý. Prov. Ani za v-ský
mu do vínku nedal. Sych. Cf. Vindra. — V., ého. m., osob. jm. V. Šimon. Žer. Záp. I. 41., 80.