Vinovatý
Vinovatý; -vat, a, o = dlužen, vinen, povinen, schuldig. Na Mor. posud tohoto slova užívají. Vck. — abs. Právo jest od předkóv nalezeno i těm k obrané, kteříž nic v-ti nejsúce od nezbedných k súdu při- taženi bývají. Vš. Jir. 133. — komu. Byl- liby kto komu co v-vat. Arch. I. 251., IV. 12. Má mi platiti, což mi v-vat. Půh. II. 344., 425., 603. Ten jest v-vat perkmistru 5 gr. bílých. Vš. Pakli by jemu syn muoj co p-vat byl. Hlc, Ps. o záští. — v čem komu. Tkad. — čím. Jest mu dluhem vi- novat. Ms. pr. kut., Vš. Věru pánu p-vat jsi. Arch. I. 17. On těmi škodami p. není. Dsky I. 157. Aby dluhové, jimiž jsem vino- vat zuostal, napřed byli zaplaceni. Výb. II. 360. 32. — čím čeho. Tedy on takovú řečí žadnej pokuty v-vat nenie. — s inft. V-ti budú jemu sami odpovídati; V. jest žalobníka z toho rukojemstvie vyvaditi. NB. Tč. 148., 149. (5., 23., 40., 108., 132. 144., 164., 175., 176., 225., 262., 275., 281. ).