VinovatýVinovatý;
-vat, a, o = dlužen, vinen, povinen, schuldig. Na Mor. posud tohoto slova užívají. Vck
. —
abs. Právo jest od předkóv nalezeno i těm k obrané, kteříž nic v-ti nejsúce od nezbedných k súdu při- taženi bývají
. Vš. Jir
. 133
. —
komu. Byl- liby kto komu co v-vat. Arch. I. 251., IV. 12
. Má mi platiti, což mi v-vat. Půh.
II. 344., 425., 603
. Ten jest v-vat perkmistru 5 gr. bílých
. Vš. Pakli by jemu syn muoj co p-vat byl. Hlc, Ps.
o záští. —
v čem komu. Tkad. —
čím. Jest mu dluhem vi- novat. Ms. pr. kut., Vš.
Věru pánu p-vat jsi.
Arch. I. 17. On těmi škodami p. není
. Dsky I. 157. Aby dluhové, jimiž jsem vino- vat zuostal, napřed byli zaplaceni. Výb. II. 360. 32. —
čím čeho. Tedy on takovú řečí žadnej pokuty v-vat nenie. —
s inft. V-ti budú jemu sami odpovídati; V. jest žalobníka z toho rukojemstvie vyvaditi. NB. Tč. 148
., 149. (5., 23., 40., 108
., 132. 144., 164
., 175
., 176., 225
., 262
., 275., 281. ).