1. Vléci1
. Vléci,
vlíci (v obec
. ml. vléct), vleku, -češ, -če, -čeme, -ete, -kou; vlec, vlecte (v obec. ml. vleč, vlečte), vleka (ouc), vlekl, čen, ení;
vléknouti, vlíknouti, kl, ut, ut;
vláčiti, vláčeti, vlíkati. Vz Péci. Řec. «I/. oj, Gb
. Hl. 125., Bž. 43. Strb. vl?šti, vlBka, trahere. Gb. v List. fil. 1883. 129
. —
V. =
po zemi táhnouti,
smýkati, schleppen, auf der Erde hinziehen, schleifen;
se =
táhnouti se, smýkati se, sich schleppen;
zdlouha jíti, lézti, kriechen, sich schleppen, langsam gehen;
trvati, dauern, sich in die Länge ziehen. Jg. —
co, koho. Kóň vleče vojevodu. Rkk.
Jedva vleče nohy
(jedva chodí). Us. Po- bitých dvě stě povlekú. Alx. V. v. 2048. V. bravy
. Urb. 1390. —
co za kým. Oděv, šaty za sebou v. D. Nohy za patami v
. Us. Pod tym javorem krasna muzika, tanči tam pod nim švarna děvečka, za ni se vleče pentla zelena
. Brt
. P. 177. Slúžíce ďáblu, světu a tělu pro velmi marnú odplatu, za níž se vleče jiná odplata, jenž jest odlúčenie chvály věčné radosti
. Hus. I. 442. —
co kam odkud. Obilí
ze stodoly
na půdu,
do ko- mory. Us. Nehospodyně všecko z domu vleče k židovi. L. Vleče se co moucha z pomyjí (zdlouha). V
. Nešlechetnosť se vleče k ha- nebnému konci
. Jel
. Kdo
v porobu Slovensko mi vleče. Hdk. C. 25. Už sa ten Janíčko do Kubáňov vlečie
. Sl. ps
. 241. Čo je život, který sa mdlo a bolestně k hrobu jak tôňa vlečie V Na Slov. Tč. An loď její vlečeš na propasť. Sš. Bs
. 201. Vlekli Pavla
na ná- městí k vrchnosti
. Sš
. Sk. 193. (Hý. ). —
co, koho, se kudy (jak). Šaty
po zemi. Us. Oko po všem v. (pozorovati), V.,
ucho po něčem (po lidech, Cyr. ) v. = poslouchati. V. Vz Oko, Ucho. V. někoho po ulicích. Us. Dch. A teraz už po třetí raz vliekol sa žobrák hore dedinou. Dbš. Sl. pov. I. 84. Jednak do rady se plete, jednak po radni- cích sebou vleče. Jir. Ves. čt. 384
. V. se po městě, Výb. II. 4., po zemi. Br. II. 684. b. Oheň se
dýmem po zemi vlekl. L. Mhla po zemi se vleče. Bl. V
. něco
ulicemi. —
co čím: provazem. Dobrý kůň předkem seče a zadkem vleče. Prov. Tč. —
se čím kam. Řeka svými vodami v moře se vleče
. L. —
se (jak dlouho). Vleče se plášť, D
., víno (vz Vláčka), nemoc (dlouho trvá), zima, Ros.; válka již
za čtyři léta se vleče. V. Čas se vleče, plouží, die Zeit schleicht. Dch. Hodiny se vlekou. Šp
. Vleče se jako sedm drahých let (zdlouha), jako morová rána (zdlouha), ako smola, ako slepý jašter
. Us
. Bda
., Mt
. S. I. 98. Jaj, veďže sa vlečješ ako slimak s droždiama. Na Slov. Šd. Chvála jako mlha sě vleče. Hus III. 127. Od r. 1170. spor ten stále se vlekl. Ddk. IV. 6. Co se vleče, ne- uteče, zloděje Bůh najde přece. Vz Zločin. Aufgeschoben ist nicht aufgehoben. Rb., Č., Mt, S., Koll. —
se kde. V potoce voda zvolna se vlekla. Br
. —
se kdy. To se
v rozličných časích vleče
. Kom. Kteréžto zajetí v rozdílných časích se vleče. BR. II. 6. b. —
se při kom. Br. —
se s kým: s opilým
. Us
. —
co, se jak. Len tak z nohy
na nohu sa vlekla
. Dbš. Sl.
pov
. I. 181
. Okápalec vleče se
okápale. V již
. Mor. Šd
. Spor o investituru vleče se napořád ještě co černá niť veškerou tehdejší historií ně- meckou. Ddk. II. 445. Štěstí
o berlách se vleče a neštěstí lítá na křídlech. Č. M. 153. Tu koň vleče
v střmenech vojevodu. Rkk. 49. Sěho kóň po sobě vlěče. Alx. V. v. 1760. (HP. 43. )
. Jedno vleče se po druhém; Po skutku vleče sě obyčej, po obyčeji zatvrzenie, po zatvrzenie zúfalstvie, po zúfalstvie ne- kánie atd.; Každý od přirozenie hluchý jest němý, neb poněvadž nemóž slyšeti ihned od narozenie, také nemóž se naučiti mluviti a tak
po hluchosti vleče sě němota. Hus I. 394., 11. 89., 321.
Přes přívozy co vléci, bei den Haaren herbeiziehen. Us. mor. Tč. —
proč.
Hladem sotně nohy vlekú. Alx. 1115., Výb. I. V. někoho
za nohy. Us.