VnaditiVnaditi, 3. pl. -dí, -vnaď, -dě (íc), il, ěn, ění;
vnadívati = na vnadu chytati, ko- dern, locken, körnen, körren, kirren
, ätzen
, ein Aas legen. —
co, koho; ryby. Rohn., Dbš. Pov. VII. 42. Aby mu každý rok že- leza vnadil
. Slov. let
. V. 244. Zas bys novou oběť vnadil
. Kká
. Td
. 237. —
čím. Vnaď krále vynášením jí, chval ctnosti její a vnady. Shakesp. Tč. Apoštolé zbožím nevnadili. Hus I. 429. —
koho k čemu: k milosti. V. Bohatství vnadí k nešlechetnosti. V., Kom. —
koho kam. Pořád ho k sobě vnadí (= vábí). Us. Aby Němců
do Čech nevnadil. Háj. S pánem se nevaď, psa proti srsti nehlaď a frejíře do domu nevnaď; pán tě upéře, pes tě zžíře a frejíř ženu zlíže. Rým
. — V.
v svůj dům. Rad
. zv
. Dci
na otce vnadieše = vnadila
, nástrahy činila
. Výb. I. 95
., Dal. 18. —
co kudy jak. Národ římský
po rozlehlých svých krajinách ji (lásku)
všemi způsoby podpíral a vnadil. Puchm. —
se = učiti se po vnadě jíti, cvičiti se, sich üben, lernen
. Cf. Vnada. Trn se z mladu ostře pučí, sám se vnadí štěnec rúčí
. Alx. V. v
. 309. (HP. 8. ).