VnuknoutiVnuknouti, knul a kl, ut, utí;
vnukati, vnoukati, vnukávati, vnukovati = znamení dáti, kynouti; v mysl dáti, učiti, Jg.;
vnik- nouti, eindringen
. —
čím: okem (znamení dáti). V. —
komu čím (aby). Tím nám vnuká, abychom nad jeho rodinou drželi ruku
. Sych. Vnukali jim, aby milovali spra- vedlnost'
. V
. —
co komu (v mysl dáti): radu
. V. V. někomu lásku
. Us. Dch
. Tento neobyčejný muž vnuknul našemu Břetislavu mnohou dobrou myšlénku; Čím těžší pří- stup k lásce, tím prudčeji oheň vnuknul milujícímu syn Veneřin; Jemu teprve ta idea musela býti vnuknuta. Ddk. II. 105., 108., V. 352. Ježíš spasitelná myšlení nám vnuká: Prorok vyučoval jenom to, co mu duch sv. vnukal; Duch sv. vnuká nám modlitbu tu dětinnou, vroucnou a něžnou. Sš. L. 178., I. 124, II. 46. (Hý. ). Což vám ďábel vnuká, to s chutí mluvíte. BR
. II. 331. a. —
jak. Ješto
skrze ducha sv
. byl prorokovi slova ta vnuknul. Sš
. L. 60. — Ros, Jel, Reš
. —
kam. Abychom v pokoj a mír vnuknúce. Záp. vol. Jiř. za spr. (Č. ). —
co kam. Dobré
v srdce v
. Kor. V žá- dosť v
. Jel
. Do útlého srdce všechny ctnosti vnukala. Us. V každou z nich tvá ruka obraz slunka vnuká. Sš. Bs. 2. —
s inft. Nebo zlí duchové vnukají hříchy činiti. V
. —
že. Volá nás vnukaje nám, že nadarmo nebojujeme
. V. Jako by mu byl duch boží vnuknul, že
..
. Ddk III. 119. —
co komu kam: do srdce
. Us
.