VnutitiVnutiti, vnuť, tě (íc), il, cen, ení;
vnu- covati, vnutívati, einnöthigen, aufdringen, einzwingen
. Jg. —
co, se komu (jak). Protestanté
proti vší mluvitosti slovu tomu vnucují smysl
... Sš
. II. 57. (Hý
. )
. V. ně- komu něco domlouváním. Us. Chtěl mu v. domnění, že... Dch. Když nechce, co byste se mu vnucoval. Us
. Šd
. Vnutil mi to. Us. Vnucuje se nám myšlénka, zdali...;
Se strany české přímo mu vnucena příležitosť ku provedení zásady tuto vyslovené
. Ddk. III. 271., IV. 81. (Tč. ). Víru Kristovu pře- moženým násilím v
. Šb. Stř
. II. 278
. —
co komu proč. Jenž do ruky mi vnutil meč vám
ku odporu. Kká. Td
. 290. —
koho kam. Blk. Vnutil si to do hlavy, že
.... Dch
. Vz násl
.