VoláníVolání, n., das Rufen, die Anrufung, der Zuruf, der Ruf, Anruf. V
. V. ponocného. Jel., na někoho, za někým, D., k právu. Brikc. Oběť v-ní, hostia vociferationis. Ž. wit. 26. 7. V. slávy. Dch
. A v
. mé k tobě přijď
. Dch. V.
o pomoc. Dch
. Přišel chlapec na v
. Němc. Nařízení o v. na vojny. Pal. Dj.
IV. 2
. 376
. V. mé vešlo v uši jeho. Ž. kl. Slyše stráže v. pastušino otvoři mu bránu přes Vltavu. Rkk. 31. —
V. =
ohledy, zálety. Má-li děvče milého, tedy k ní večír chodí a volá na ni u okénka
, aby mu otevřela. Tomu říkáme volání. Na Domažl. Němc
. Drob
. pov. 24. Jíti na v. Nl.