VonětiVoněti (na Mor. místy a dříve
voňati), 3. os
. pl. -ní a -nějí, voně n. voněje (íc), voň n. voněj, el, ěn, ění;
vonívati, vonívá- vati = vůni z sebe vydávati, riechen, duften, Wohlgeruch von sich geben; übel riechen:
páchnouti, zapáchati, smrděti. —
abs. Ani jedie, ani vonějí. BO. Smrdí robota, voní chlebíček (nerád pracuje a rád by jedl = lenoch). Ve Slez
. Šd. Dokud růže voní, každý stojí o ni. Prov. Šd. Vonnými věcmi napuštění vonějí
. Kom. Doma mu slano ani mastno není, jinde voní kadidlo a koření. Rým
. To maso již voní (zapáchá, smrdí). Ros. —
co: víno. Us
. Cožkoli slyší, vidí
, vonějí (čijí). Kom
. Či já to mám v
. (věděti), co se mu zaráčilo? Us
. Šd
. —
čím: vínem, Ros., zvěřinou, sudovinou, D
., růžemi. Us. A kdyby se kadidlem od hlavy do paty nakadila, kostelem v. nebude. Němc. Dr. pov. 140. Tyto knihy sv. písmem voní. Št. Kn
. š. 6. Voní prkovou mastí (= smrdí kozlem). Bdl. Ňadra ji voní samým balšá- mem. Er. P
. 93. b. Už ti nevoňajú rozma- rinom líčka. Ht. Sl. ml. 233., 207. Postielka klobúkem voňala. Ib. 232. V. mastmi. Hus III. 9
. V té Vavřincě cesta posepaná soló, vonijó tam chlapce samó levandoló. Sš. P. 562. Ne všecko pížmem a kadidlem voní. Prov. V. fialou
. —
Pozn. Nyní říkáme více: Voní ti
jako růže, fiala atd. Mladej voní tuze, co fiala, růže. Ęr. P. 279. b. Voňá, jak růže voní. Mor. Šd
. Ty voníš jak ci- bula a smrdíš jak česnek. Slez. Šd. —
po čem dle němec,
šp. m.:
čím. Brt. v Km. Bude-li víno v. po plesnivém sudu. Ms. o štěp. —
komu (jak dlouho) =
chut-
nati,
líbiti se. To jídlo mu vonělo (chutnalo). Reš
. Zisk mu dobře voní
. Ros. Práce mu nevoní. Us. Svět mu
od mladosti voněl. Sych. Nevoní mu ta rada. Sych
., Br. Škola klukovi nevoní. Us. Dch. Voní mu sukňa (má rád ženské). Mor. Šd
. Jí voní vdaj. Ib. Šd
. Tělesným lidem toliko tělesné věci voní
. BR. II. 161. a. — Kom. —
jak. Ta jabľka voňaly
na daleko. Dbš. Sl. pov. I. 371. Pečeně mu
z daleka voní. Us. —
od čeho. I tak přišly výborné jídla na stôl, čo len tak celý zámok od nich voňal. Dbš. Sl.
pov
. I. 348., Pov. 348. —
kde. V za- hradě všecko započalo pěkně v. Mor. Šd. Ve volačém dvore hrebíčky mi voňá. Sl. ps. 54. Ej, čo to, sestra, za jedenia, že
po všeckom dvore vonia? Sl.
ps
. Šf. I. 141
. Povol si, synečku, dokad jsi svobodný, po- kud ti rozmarýn
za klobúčkem voní. Sš. P. 502. Málo sú v-li v první cierkvi svaté. Hus III. 20. —
k čemu: k růži. Us. — Ros., Lék. kn., Rad. zv. —
adv.: libě, pěkně, příjemně, líbezně v., D., zle, nelibě (smrděti). V.