Vozataj, e, vozatajek
Vozataj, e, vozatajek, jka, vozatajík, a, m. = vozič, vozka, kočí, vozník, der Wa- genknecht. Tk. II. 389., Bž. 18., 230., Bj. V MV. nepravá glossa. Pa. Jest to proti přirození, aby v. koní, rozum libosti po- slouchal. V. V. povojní, der Stangenreiter. Čsk. Dobrý v. okročí zlý šlak. Ctib. Hád. Neb v-je sú měli pokorného a tichého, jho sladké a břiemě lehké; Jede-li v. na koni a zle vóz spravuje, tak že se chýlí k převrá- cení, musí býti pokřik na v-je, ale ne na vóz; A jakož v. veze vóz, tak Buoh vedl lid ten do země slíbené. Hus II. 54., 117., III. 18. (Tč. ). — V., der Wagenlenker. Us., Alx. HP. 82. V. římský a řecký vz Vlšk. 42., 376. — V. = kdo z platu lidi vozí, der Lohnkutscher. Dal. k. 94. — V. = souhvězdí, der Fuhrmann, Bootes. V. — Vz Vozotaj.