VpustitiVpustiti, vpusť, vpustě (íc), il, štěn, ění;
vpouštěti, ěl, ěn a ín, ění, ein-, hineinlassen. —
co,
se kam. V. vodu
do rybníka, okov n. se do studny, Us., trám do cizí stěny. J. tr. V. se do někoho = dáti se do něho. D. Jestližeby kdo po listu obranném v dr- žení nevpustil. Zříz. F. I. C. XXIX. Srp
v cizí žeň v. (míchati se do cizích věcí). Prov. Jg., Šm. Kámen do vody v. Us Dch. Eva přivolila hadu ďáblu a tak smrť v sě i v nás v-la. Hus I. 114
. Vpusti Buoh otrá- penie snové
na Adama. BO. —
co, koho: šťávu, den Saft einlassen. Šp
. Má pomněti, že když Kristus vyvrže z něho ďábla, jenž v něm smrtelným hříchem přebývá, že, vpu- stí-li potom zasě ďábla, bude jemu mnoho hóře než prve
. Hus II. 106. —
co čím. Febus druhdy svú střelú mor vpouští. Jel. Enc
. m
. 48. —
kam jak. Vpuštěn byv od strany své
bez všelikého odporu
do hradu, biskupa Heřmana dal jíti; Shledav brány za- vřené a hradby lidem osazené, nebyl
přese všecko osobní napomínání vpuštěn
. Ddk. II. 415., 416. Věru pravím vám, že vdova tato chudá viece
nade všecky v-la jest
v po- kladnici; Patři, aby nic zlého
s přivolením v srdce nevpustila
s libostí. Hus II. 269., III. 106. —
odkud. Neb všichni
z Hojnosti v-li sú, ale tato
z své chudoby vše, což jest měla
. Hus II
. 269. (Tč. ).
—
kdy. Pakli by
v drženie
po zvodu skutečně nebyl vpuštěn
. Vš
. Jir. 83.