Vrána
Vrána. Cf. Hlb. II. 484., Brm. II. 2. 472., 507., 514., 747., Mách. 166. V. šedá, vz Mlhavka. Šír. Pt. Vrany mu slzy chvácu (uchvacují. Posměšně o tom, kdo pláče bez slzí). Slov. Rr. MBš. Krmil vrány; Zo- bal s vranami (o umouněném). Vz Stračka (dod.). Brt., Šd. Řeč vrány. Vz Er. P. 25. Snadno poznať vránu. Osv. V. vřeští na neštěstí. VSlz. I. 193. Kniha česká u nich bílou vranou. Čch. V. nosí děti (komínem). Cf. Brt. Dt. 34. Z vrány černé bílá hus ne- bude, a by se jak chtěla myla. Črn. Zuz. 92. To unese v. na ocase (jest lehké). Us. Tkč. Kam v. letí, tam jie kvákati. Smil. Jedna v. do křa, druhá (dvě) ze křa (jeden šetří a druhý rozhazuje; o manželích). Val. Vck. Nelítejte vrány na vysoké chrámy ; Nač vráně velké domy ? zůstaň ona ve svém kři. Lpř. Polekaná v. i křoví se bojí. Bž. Je li mnoho vran, urodí prý se hojně hrušek. Kšť. Plačící dítě pokojí se starší sestrou: Hladí dlaň dítěti a vypravuje, kte- rak stará vrána kaši vařila, na práh vyšla, hosti zvala. A sotva zvolá: Fr, uletěla! již se děcko směje. U Bokyc. Fč. — Vrány = šlížky. Mor. NZ. I. 297. — 2. V. Šimon, farář. Cf Tf. Mtc. 29., 34., 209 , Zl. Jg. 300. — V. Mik. Pyp. K. II. 354. — V. Fr. Pyp. K. 549., Bačk. Př. 49., 133.