Vzácnosť
Vzácnosť, vzátcnosť (vz Vzácný), i, f. (zastr. vzácnina) = příjemnosť, die Annehm- lichkeit. Ros. — V. = řídkosť, veliká cena veci, die Seltenheit, Rarität. Kostbarkeit, der
Werth. Ten s tím dělá vzácnosti!; Milov-
ník vzácností. Dch. To je u nás v stí. Us.
Pdl. Jen časem mnohá věc se povznese k své
pravé ceně, k pravé v-sti. Shakesp. Tč. Jak
mravy držá prostredek, majú v. větší. Na
Slov. Tč. Ta věc nemívá vzácnosti, v které
ctnosti není. Mor. Tč. U veliké v-ti porfír
mají. Har. I. 60. — V. osoby = vznešenosť,
vysokosť stavu n. úřadu, das Ansehen, die
Würde, Ehre. Hus III. 168. Žádného svědka
páni na súdě bez přísahy neslyšie, buď ja-
kékoli v-sti, úřadu neb urozenie. Vš. Jir.
90. V. vlasti. Jel. Nestojí o úřady a v-sti.
Kom. Krátká jest králů v. a sláva. Troj. — V. = vážnost, die Achtung, das Ansehen. U veliké v-sti koho míti. Har. Janičaři v tu- reckém panství u veliké v-sti jsou. Vrat. 8. Ktož (kvete) u v-sti. Jel. Modly byly u ve- liké v-sti. Br. Pro větší v. přidán byl kom- missař. Kom., Jg.