Vzlykati
Vzlykati, vzlykávati = štikati, schluch- zen. Jg., Kká. Td. 98., Čch. Mch. 51. — kdy: v žalosti. St. skl., Hr. rk. 97. Ten po pláči vždy dlouho vzlyká. Us. Dítě, když pláče, vzlyká. Us. Šd. — kde. Modlili jsme se plačíce a vzlykali před obrazem ukřižovaného Kos. v Km. 1884.