Závistník
Závistník, a, m. = závistný člověk, závi- stivec, der Neidische, Neidhard, Neuding, Nei- der; řevnivec, der Eifersüchtige, Nebenbuhler. V. Z-ky míti. Vrat. Nebývá zle tomu, kdo má závistníky. Dch. Z. zisk druhého za svou škodu počítá. Rvač. Z. lidský misan- throp. Vod. Proto že si byl velký z. své ženě, beze vší potřeby před jinými ji cho- vaje a nevěře. BN. Odvrať, Bože, 1'utovníkov a prispor nám z-kov. Poř. Zátur. Cf. Závisť. Z. tupič a ze cti lupič. Č. M. 109. Z. schne od toho, vidí-li zdar u koho; Železo rez sežírá a z. od závisti umírá. Šd., Pk. Červ hlodá na nejlepším ovoci a z. na lidech nejšlechetnějších. Hkš. Strany přísloví vz Závist, Závistný. — Z. = sok. Kram., Ráj.