1. Zaviti kam
1. Zaviti kam. Byl-li povinen na Piesek zavinovati (zajížděti). Arch. VIII. 439. — co čím: tvář pláštěm. Dik. II. 80. Závit- kom fôru dreva do klanic kladeného závi- tovati (zatáhnouti). Slov. Rr. Sb. — kde. Jeli sme do Tišnova a tu (tam) sme zavi- nuli (zaieli), neb sme (se) oblúpenie báli. Arch. VII. 445. — se komu nač. Děvče zavíjelo se na mladou paní. Wtr. Vz Z. jak.