Zdřímati
Zdřímati, mám a mi (zdřímu); zdřím- nouti, mnul a ml, utí = lehce usnouti, po- číti spáti, ein-, entschlummern; se = zdří- mati, schlummern. — abs. Rád bych trochu zdřímnul. Ros. Zdřímati vičkám svým ne- dám. Br. Zdřímají se. Br. Nejednó maměnka nejednó zdřímala, než oná dcerušce peřiny zchystala. Sš. P. 447. Moji zdriemli, moji sladko spia. Phld. III. 3. 209. Zdřiemachu se všecky i zesnuchu. ZN. Sv. Lucia s matkú u hrobu ostavši na modlitbách sě zdřímala. Pass. 43. — kde. Ocelku v ruce vzal, ohňa si rozkřesal. Tak sa uňho zhříval, až sa uňho zdřímal. Sš. P. 794. Z. v loktech ženy. Vrch. Pri vretienci zdriemala, neskoro sa zbadala, iba keď jej horela z ľanú biela kúdeľa. Čjk. 46. — si. Ani jsem si nezdřím. Us. Hnsk. — komu. Zdřímala mi noha = strnula. Na Ostrav. Tč. Seděl tak, až se mu konečně zdřímalo. Kld. II. 129., 140. — jak. Sladce z. Vlč. Zdriemne po stojačky. Slov. Mt. S. I. 181. — se kdy. Ať bych niekdy nezdřiemal se v smrti. Žal. 12.