DmoutiDmouti. Cf. Bž. 25. Gb. v Listech filol. 1883. 133. a 449.: Dúti, strb. dati, dbma,, dtnesi, flare; Praes. dmu, dmeš; imperf. dmiech; aor. duch; inft: dúti; dut
. Ke tvarům pravidelným přidělány jsou tvary nové, totiž : nové tvary praesentní,
duju, duj atd. ze kmene infinitivného
(du-) a nové tvary in- finitivní:
dmouti, dmul, dmuv, dmut z prae- sentu pojatého podlé tř
. II.
dmu, dmeš, dmouti, dmul atd
. podlé
minu, mineš .., mi- nouti, minul atd. Tak již v 16. a 17
. stol
. Jazyk nový má z toho slovesa dvě:
douti, duji ... a
dmouti, dmu . . ; oboje u Rosy 190., 195
. a j
. Vz tam více a
Douti. —
co. Dme jej pýcha
. Št. Kn. š. 162. —
se. Prsa dmou se. Čch
. Bs. 55
. Moře dmieše sě. BO. —
se čím. Ňádra její dmula se rozčilením
, touhou, nedočkavostí
. Hrts. Prsa její dmou se slastí. Nrd. —
se jak. Ňadra dmou se rozbouřená výše. Kyt. 1876. 48.
Vlny dmou se vysoko
. Osv
. I. 90. Ňádra dmula se
v pravidelném tempu, bouřlivě, pracně. Hrts. —
komu. Jakýs nový cit dme jí ňádra
. Čch. Bs. 93. Hrud se mu dme. Kká. K sl. j. 103. —
se kam. Vody jako hora vzhóru se dmúce. B0. --
se kudy. Po nebi dmou se černé dýmy. Kká. K sl. j. 17
. Každé od- dechnutí jako by se dmulo širou prostorou. Nrd
. v Osv
. I. 82. —
se kdy. Dmula se mu
ve snu pRsa. Kká. K sl. j. 27
.