DohnatiDohnati, doženu, dožeň, -žena, -hnal, án, ání; dohoniti, il, ěn, ění; doháněti, ěl, ěn, ění; dohnávati, dohánívati = na jisté místo hnáti, bis wohin treiben; přidržeti
, donutiti, puditi, nabízeti, antreiben; dostihnouti, einem nachsetzen, einholen, erreichen; dotříti, do- raziti, angreifen, anfallen. Jg. —
abs. Já tam dnes nedoženu. Jg. Dohonil, co zameškal. Us. —
co, koho: stádo, V., štolu, Vys. Přece ho dohonil. Jg. — k
oho k
čemu (čím): Kázáním ku poslušenství. Kom. D. někoho k něčemu ostnem, mocí, násilím (donutiti). V. Nouze mne k tomu dohání. D. Co tě k tomu dohnalo? Rk. Někoho k učeni, Ros
., k pláči. V. Vz Chléb. —
(k
oho) k
am: koho
před soud. D. Dohnal
do Varšavy (doběhl). L. Pastýř dohání dobytek do salaše. L. On jako slepý
na nepřítele dožene. Prov. On je na cestu dohání. Kom. —
koho v čem — vyrovnati se mu. L., Us. D. koho v běhu. —
komu, čím (natírati naň, in die Enge treiben). Sm. —
co čím: klín palicí d. Kom., Rk. — k
oho, čeho. Dohnal záhonu, života (dokonal, dokončil). Jg., L. Dlouhého života d. L. Dříve než (Vlasta) svých (dívek) opět dohnala, sedm lepších oštípem prohnala. Dal. —
se čeho. Dohoním-li se jich. Br. — (
se)
koho kde. Na tom místě se jich dohonili. V. Na půl cestě ho dohonil
, Ml., na útěku. Nt. Dohonil ji u vrátek. Er. P. 55. —
aby. Dohnal žencův, aby prudčeji žali. L.