Domněti. — se čeho
Domněti. — se čeho. Domnívá-li se kterej obtížnosti od jiného řemesla, o to má k nám útočiště. NB. Tč. 267. Nyní se všudy do- mnívají války. Bart. 334. Zlého se domněl. Paas. I. 191. — (se) nač. Domniž se na to, milý synu. Smil. Na těť se žádný ne- domní. Pč 46. Řídkýť (málo kdo) se naň toho domní. Hr. rk. 399. Na mě sě domníš. Jid. Že se toho na ně domnievají. Chč. P. 198. — jak. Právem se domníval, že . . . Us. — se do koho. Také toho nesmlčím, což sě do jeho vzrostu domním. Hr. ruk. 63. Někdy mysl má hojnú někdo, domnievaje velikých věcí do sebe. Chč. P. 192. — čím. Bude domněn múdrým. BO. — že. A já, domnívajíc se, že na mne volá, stojím. NB. Tč. 117. Má úmysl snad mluviti o furman- ském voze, ty sa domníváš, že mluví o chlpatej koze. Glč. II. 173. — aby. Domnievše sě, by ven diabel všiedl. Pass. XIV.