Drabant
Drabant, trabant, drabantík, a, m. O pů- vodu vz Mz. 146. D. = jistý druh pěších vojákův nosících halapartny, zvláště k ži- votní stráži panovníkův sloužící, der Trabant, Diener, Krieger. Jg. Ne tak knížete dra- banti hájí, jako milosť poddaných. Kom. D. jízdní. — D., u, m., planeta jiné těleso nebeské provázející, ein Trabant eines Pla- neten. — Krok. — D., pl. d-ti = dítě, děti. Us. Prk. — Vz Gl. 40.