Drkati
Drkati; drknouti, knul a kl, utí; drkávati. I). = hýbati se, třásti se, zucken, zappeln, sich regen, sich rühren, zittern, beben; str- kati, stossen. Jg. — abs. Padl, ani nedrknul (sebou nehnul). Jg. Struna drká, když vzní. — po čem: po kamení. Na Mor — komu. Drkají mu nohy, když hudbu slyší. Bern. Lýtka mu drkají (třese se strachem). Jg. — (komu) kde, na čem. Ryby na udici drkají. Drkala mu na klíně. Drká mu pod koleny (třese se strachem). Jg. — koho. Drkni ho. Jg. — koho čí: nohou (šťouchnouti. ) Drkl nohou (umřel). Us. Vozem to nelíbezně drklo. Šm. — čím kam, kde: hlavou do stěny. Br. — Drkl nohou na provaze (oběšen byl). — se o co (uhoditi se): o stůl. Us. — se, také: opiti se. Vy jste se někde drkli. Us.