DrkatiDrkati; drknouti
, knul a kl, utí; drkávati. I). = hýbati se, třásti se, zucken, zappeln
, sich regen, sich rühren, zittern
, beben; str- kati, stossen. Jg. —
abs. P
adl, ani nedrknul (sebou nehnul). Jg. Struna
drká, když vzní. —
po čem: po kamení. Na Mor —
komu. Drk
ají mu nohy, když hudbu slyší. Bern. Lýtka
mu drkají (třese se strachem). Jg. —
(komu) kde, na čem. Ryby na
udici drkají. Drkala
mu na klíně. Drká mu
pod koleny (třese se strachem). Jg. —
koho. Drkni ho. Jg. —
koho čí: nohou (šťouchnouti. ) Drkl nohou (umřel). Us. Vozem to nelíbezně drklo. Šm. —
čím kam, kde: hlavou
do stěny. Br. — Drkl nohou
na provaze (oběšen byl). —
se o co (uhoditi se): o stůl. Us. — s
e, t
aké: opiti se. Vy jste se někde drkli. Us.