1. Dřen
1. Dřen, dřen, ě, střen, ě, stržeň, žně, stržen, u, zřeň, ě, m. = duše dřeva, das Mark, der Kern der Bäume, medulla. Jg. Sloupkové rostlin nejvíc jsou dutí, jako při obilí, někdy dřeněm naplněni, jako při třtině. Jg. — D. = mozk, čís v kosti, das Beinmark. Jg. — D. — prostředek nějaké věci, das Mittlere eines Dinges. D. řetkve, jádra, v nežitu (tvrdší částka). D. — D. = der Kern, das Beste einer Sache, výbor, tresť, jádro, květ, nejlepší část' něčeho. D. vojska. L. — Jg.