HláskaHláska, y, f., ponůcka, bdění. Die Nacht- wache
. Na hlásce státi, vzhlídati. V. Hlásku na hradě držeti. (
lépe: míti). Zlob. Hlásky (vigilias) konati. D. Že nechtí hlásek odbývati. Gl. 61. — H. nejjednodušší slyšitelný hlas lidské mluvy a jmenuje se v písmě, písmeno n. litera'. Kz. Odtud: samo-, sou-, dvojhláska.
Jg. II. kořenová, přírodná, odvodicí, tvořicí, skloňo- vací, hrdelná, rtová, zubná, jazyčná, pod- nebná, tekutá
, nosová, šumná, chřestivá
, chrch- lavá, smáčknutá, mručivá, přídušná, prostá, dokonalá
, celá
, krátká
, dlouhá
, měkká (změk- čená)
, hluboká, zvučná
, jasná
, tenká
, pře- chodná, proměnitelná, zjedinělá, vedlejší, střídná, obojaká, smíšená, koncovná, Ht., při- dušená, nezvučná či temná, tvořicí n. tvorná, hrdelná (hrdelnice), zubní (zubnice), rtová (ret- nice), tvrdá
, kmenná. Nz. —
Hlásky němé (mutae) jsou ty, které se článkují okamžitým přerytím proudu; název hlásek okamžitých jest jim nejpřiměřenějším. Těchto hlásek jsou opět dva druhy. Přerytím proudu mírného, duni- vého povstávají hlásky
zvučné čili
jasné (mediae), přerytím proudu prudkého němého hlásky
bezezvuké čili
temné (tenues). Jelikož pak týmž nastrojením mluvidel článkovacích i proud prudký němý i mírný dunivý pře- ryti se může, tedy má každá temná svou sounáležitou jasnou. V češtině máme hlásky
okamžité (němé) 1.
bezezvuké čili temné: k, ť, t, p; a k nim
zvučné čili jasné: g, ď, d, b. —
Hlásky plynné. K těmto počítají se: pod- nebnice
j; hlásky elové, totiž hrubé ł, střední
l a měkké
ľ; hlásky erové, totiž tvrdé r, měkké
rj a z něho povstalé sykavé
ř- a hlásky
nosové (nasales), při nichž průlina ústní jest zatarasena a proud dunivý nosem vychází, totiž hrdelné
ň podnebné
ň, zubné
n a retné
m. Zatarasením průliny ústní liší se hlásky nosové ode všech hlásek jiných, při kterých naopak průlina nosní se přikrývá a zatarasuje čípkem do zadu vztýčeným. Gb. Listy filolog. a paed. II. 162. a nás.; Uved. str
. 19.
Hlásky měkké (úzké) jsou hlásky pod- nebné a kromě těchto berou se i sykavé předopatrové hlásky
ř a
c za
měkké, tedy: podnebné:
i, j; jazyčné:
l',
rj, ř; zubné: ď. ť, ň; sykavé hustší: ž, š,
dž, č; sykavé řidší: ż, š a předopatrové c. Gb.
Hlásky tvrdé (široké): g, k, h, ch, d, t, ł, r, n, a, o, u, y. Gb. Hlásky
obojetné: b, f, p, m, s, v, z. Žk. Ostatně vz: Samohláska
, Souhláska. O roz- třídění hlásek českých podlé jich učlánkování vz přiloženou Gebaurovu tabulku (z Listů filolog. a paed. II. 164.; z Uved
. str. 21. ) Sou- stava
, měna n. proměna, směna, obměna
, zmocnění či zvýšení, stupňování, rozvedení, posloupné přetvořování, přesmykování, spo- dobování, shluk, smíšení, přestavování, zhu- šťování, zdvojování, sesilování, rozlišování, směžďování hlásek. Ht. Hlásky sesilovati, dlou- žiti, prodlužovati, Ht., stupňovati, rozváděti, rozkládati, přesmykovati, zdvojovati atd. Nt
.