HojitiHojiti, 3. pl. -jí, hoj, -je (íc), il, en, ení; hojívati léčiti, zvl. zevnitřně, heilen
, äusser- lich kuriren; Kat. 2666 = množiti, mehren
. —
co,
koho. Kdo tě hojí? Ros. H. ránu, nemoc, V
., nemocné. Br., Kom. —
koho na co. Na rány jej hojil. Štěstí. Na rány tvé zhojím tě. Br. —
co čím: zdrželivostí, Lk., nemoc lékem, ránu mastí. —
jak: dle předpisův. —
se. Co kůň a vlk skousají, vůbec říkají, že se potom nerádo hojí. Jg. Rána se hojí. Ros. H. se = svou hojnosť ukazovati. Kat
. 991. Ros. —
se na čem, na kom (škodu si nahraditi
, die Erstattung des Schadens
, Entschädigung suchen, sich woran erholen. Jg. ). Mohou se na jeho statku hojiti. Pr. měst.,
Gl. Na vás se budu h., ná- hradu pohledávati. Sych., J. tr., Vš. A ten tak vyvedený hoj se na zprávcích. Vš. 219. —
se čeho. Potom ta paní můž se na toho komorníka i po něm na jeho statek navrá- titi a svého se hojiti. Kn. Tov. 66. —
se na čem pro co: pro své zaplacení na stat- cích se h., J. tr., pro svou škodu. Řd. —
se kde. Rána
pod strupem se hojí. Lk. —
se v čem: v kráse sě hojiece, zastr. = bujníce. Jir.