HonbaHonba, y,
f., hon. H. = závod, běh k cíli, das Wettrennen. Honba ke kroužku, das Ringrennen. Har
. — H.,
lov, die Bursche, Jagd. Vz Hon. Velká n. hlavní neb obecná honba, die Hauptjagd, das Treibejagen, - h. v tenata, das Zeugjagen; h. na koni, das Rennjagen; na černou zvěř, die Saujagd, D.; na vysokou n. prostrední n
. malou zvěř; h. vysoká, nízká. H. zvířecí
, ptačí, klepací (když se zvěř klepáním vyhání), francouzská štva- nice, obstavená, dravcem, sokolem, zábavná, s jestřábem n. se sokolem; anglická h. na lišky
. Us. H. vyvázaná (ausgebundene Jagd), přiznaná, vodní, v zátahu či zatažená (když jest zvěř plachtami neb sítěmi zatažena). Šp.
Ani chlupu na honbě nestřeliti; čas honby; v honbě sběhlý. S. N
. Na honbu jíti. Jg. Na něco honbu činiti
. Vz Myslivosť. — H.
, o práci. To byla honba (naháňka, shon)! Das war ein Tanz! D
.