HornýHorný, od hor, k horám náležející, Berg-
. H. strana (hornatá)
. Th
. H. dědina. Kn. tov. Horné (hořenské) právo, das Berg-, namentlich Weinbergsrecht. Vz více v Gl. 67. — H.
, ého,
úředník nad horami ku př. vinnými ustanovený (Bergmeister)
. Boč. H. ten, který vinohrady hlídá a pře o ně pánu oznamuje. Brandl kn. drn
. 131. Vz Gl. 67
. — H.,
vy-
soký, hoch. Ráj. — H. =
dobře hořící, palný, brennbar. H
. dříví, V., uhlí. Us. Zapalují sě jako hornými pochodněmi milostí boží
. Št.